Saturn rozšířil sbírku prstenců

Nový přírůstek do rodiny
Šestá planeta Sluneční soustavy má bezpochyby nejkrásnější soustavu prstenců, jaká kdy byla pozorována. Přesto mu to zjevně nestačí. K doposud známým prstencům totiž přibyl nový kousek a navíc hodně zajímavý. Začíná ve vzdálenosti šest miliónů kilometrů od středu planety Saturn a dosahuje do vzdálenosti až dvojnásobné, tedy dvanáct miliónů kilometrů. Na rozdíl od ostatních prstenců je k rovině rovníku skloněn o 27 stupňů. Tím však rozdíly nekončí. Největší zajímavostí je, že nový prstenec vůbec není tak plochý. Na rozdíl od ostatních prstenců širokých jen desítky metrů, je tento prstenec tlustý jako 20 průměrů Saturnu. Kdybychom chtěli celý objem prstence zaplnit kuličkami velikosti Země, spotřebovali bychom jich kolem jedné miliardy!

Neviditelný a přesto spatřen
Nejvzdálenější prstenec Saturnu bohužel není pozorovatelný ve viditelném světle. Tvoří ho totiž velice chladný prach. A když říkáme chladný, myslíme tím teplotu tak hluboko pod nulou, že zmrzlina je proti tomuto prachu doslova žhavou substancí. Teplota v Saturnově novém prstenci se totiž pohybuje kolem mínus 190 stupňů Celsia. Prachové částečky, které prstenec tvoří jsou navíc tak malinké, že stěží odrazí nějaké sluneční světlo. Tím spíš když ve vzdálenosti Saturnu vypadá Slunce jako velmi jasná hvězda a tolik záření od něj už nepřichází. Jak tedy byl prstenec zpozorován, když vlastně není okem člověka vidět? Jedině v jiném oboru spektra. Každý objekt, byť s velice nízkou teplotou, září v infračerveném oboru. A právě tato část spektra je pracovní oblastí Spitzerova kosmického dalekohledu, vypuštěného v roce 2003. Je největším infračerveným dalekohledem ve vesmíru a jak je vidět, slouží skvěle.

Spitzerův kosmický dalekohled našel divnou planetu|foto: NASA

Obrovský, ale prázdný
Je asi velká škoda, že nově objevený prstenec Saturnu nemůžeme vidět okem. Už pohled dalekohledem na Saturn a jeho prstence je velký zážitek a vidět i ten nejvzdálenější prstenec by bylo prostě úžasné. Na obloze by díky své velikosti zabíral plochu dvou měsíčních úplňků a stal by se jistě dominantou noční nebeské sféry. Na to si však musíme nechat zajít chuť. Někteří futuristi by jistě namítali, že to vůbec nevadí. Během pár desítek let bude přece normální chodit do vesmíru na výlety nebo dovolené a tak si k prstenci zaletíme, no ne? Třeba ano, ale žádná vesmírná cestovní kancelář vám nezaručí krásný pohled, i kdybyste stáli přímo v prstenci. Částečky, které ho tvoří jsou od sebe totiž tak daleko a tak malé, že se vám bude zdát, jako byste se nacházeli v úplně prázdném prostoru.

Může za to měsíc
Za stvořitele rozsáhlého prstence bychom mohli s klidným svědomím označit Saturnův měsíček Phoebe. Jeho dráha se totiž nachází uvnitř prstence a tak by mohl být zdrojem materiálu, ze kterého je prstenec vytvořen. Důkazem je, že jak měsíc Phoebe, tak prstenec obíhají svou mateřskou planetu v opačném směru než všechny ostatní měsíce a prstence. Je-li pravda, že poslední větší měsíc Saturnu vytvořil nově objevený prstenec, pak musí být prstenec kolem Phoebe složen z velice tmavého materiálu. Z pozorování sondy Cassini totiž víme, že povrch měsíce odráží jen velmi málo světla a ve skutečnosti je černější než uhlí.

Soustava Saturnových prstenců a dva nejbližší měsíce k nově objevenému prstenci - Iapetus a Phoebe, který je zároveň zdrojem materiálu v prstenci.|foto: NASA/JPL-Caltech

Záhadný měsíc Iapetus
Existence chladného prachového prstence astronomům pomohla s mnohaletou záhadou, kterou je zahalen Saturnův měsíc Iapetus. Už jeho objevitel, Domenico Cassini, si lámal hlavu nad tím, proč je měsíc pozorovatelný jenom polovinu svého oběhu a pak jednoduše zmizí. Od roku 1671, kdy byl měsíc objeven, vědci záhadu vysvětlili. Zjistili, že polovina povrchu Iapeta je světlá a odráží téměř padesát procent všeho dopadajícího světla, zatímco druhá polokoule jenom tři až pět procent. Tento obrovský kontrast mezi dvěmi částmi jednoho tělesa je ve Sluneční soustavě unikátem. Ale proč?

Když z měsíce "fouká"
Jelikož měsíc Iapetus obíhá poměrně daleko od planety Saturn, za jeho drahou najdeme už jenom jeden větší měsíc a tím je Phoebe, temný zdroj nového prstence. Už dlouho vědci přijímají hypotézu, že důvodem Iapetovi "rozpolcenosti" v barvě povrchu je Phoebe, který nějakým neznámým způsobem přenáší svou hmotu na přivrácenou stranu Iapeta. Doposud se však nevědělo, jak k tomuto přenosu může docházet, když vzdálenost obou těles je víc jak osm miliónů kilometrů. Existence prstence tmavého prachu je však velmi dobrým vysvětlením. Jelikož Iapetus obíhá v opačném směru než prstenec, při svém pohybu se vlastně řítí proti sobě, čímž na povrchu Iapeta vzniká jakási "návětrná" strana, na kterou částečky prachu z prstence dopadají a usazují se. Velkou záhadu se tak po dlouhé době zřejmě podařilo rozluštit.

Měsíc "dvou tváří" Iapetus byl donedávna záhadou. Na obrázku je s mapou svého zvláštního povrchu.|foto: NASA

Nově objevený prstenec bezesporu velmi obohatil Saturnovu jedinečnou ozdobu. Pokud bychom ho počítali k těm ostatním a dívali se na všechny prstence jako na celek, tak na rozdíl od původní hodnoty půl miliónu kilometrů, teď prstence dosahují vzdálenosti dvanáct milionů kilometrů od planety a jejich výška se skokem změnila z desítek metrů na dva a půl miliónu kilometrů. Zajímavé, co dokáže jeden důkladný pohled kosmického infračerveného dalekohledu.