Šaronova palčivá porážka

Ještě v polovině dubna vypadalo pro Šarona všechno nad očekávání růžově. Americký prezident George Bush jeho plán jednostranného odpoutávání od Palestinců jednoznačně podpořil. Krátce předtím židovský stát dvěma úspěšnými atentáty proti špičkám hnutí Hamas vyslal velmi jasné poselství směrem k palestinským militantním organizacím i radikálněji naladěné části veřejnosti. Šaron prožíval jedny z nejúspěšnějších dnů v úřadu premiéra.

To, že dnes izraelský premiér v krátkém časovém sledu zažívá pocity přesně opačné, je výsledkem riskantní sázky, která Šaronovi prostě nevyšla. Dlužno ale říci, že porážky v takových případech vypadají mnohem hrozivěji než jaké ve skutečnosti bývají. Vnitrostranické referendum Likudu o zrušení židovských osad v pásmu Gazy je v tomto směru příkladem přímo ukázkovým. Navzdory opačným tvrzením některých médií referendum pro Šarona nebylo otázkou politického bytí a nebytí.

Otázkou politického bytí a nebytí bude pro Šarona teprve způsob, jak se s celou situací vypořádá. Vážnost problému, kterému nyní čelí, nejlépe vynikne v kontextu jiných možných výsledků nedělního referenda: I kdyby se hlasování zúčastnilo všech 200 tisíc členů Likudu a přesvědčivá většina jich hlasovala pro Šaronův plán, fakticky by se nic nezměnilo. Vnitrostranické referendum Likud k ničemu nezavazuje jeho partnery ve vládě ani vládní koalici v Knesetu.

Referendum - kterého se zúčastnila jen lehce nadpoloviční většina Šaronových spolustraníků - ovšem k ničemu nezavazuje ani premiéra samotného. Z prvních reakcí ministerského předsedy po oznámení výsledků hlasování bylo ostatně cítit, že premiér se bude řídit pouze vlastním úsudkem. To, že hodlá využít vše, co mluví v jeho prospěch, Šaron naznačil zmínkou o nutnosti konzultovat vzniklou situaci nejen ve vládě, ale i na půdě parlamentu.

To, že Šaron nemá podporu stranické základny, ještě neznamená, že je bezmocný. Premiérovi mohou v tuto chvíli paradoxně přijít vhod prohlášení o tom, že Likud nemůže rozhodovat o osudu národa, jak zdůraznil vůdce koaliční strany Šinui a ministr spravedlnosti Tony Lapid, či nepřímo o osudu Palestinců, jak zdůraznila palestinská samospráva. Paradoxní je, že palestinská samospráva o výsledky referenda zároveň opřela svou výzvu Georgi Bushovi, aby přehodnotil svůj postoj k Šaronovu plánu. Spojené státy ale v první reakci zdůraznily, že nevidí důvod k tomu, aby svou pozici jakkoli měnily. Bílý dům zdůraznil, že záměr na zrušení židovských osad v Gaze považuje za odvážný a důležitý krok k míru. Podobně se vyjádřilo i britské ministerstvo zahraničí. Londýn kromě toho označil hlasování Likudu za čistě vnitropolitickou záležitost a zdůraznil, že za nejlepší cestu k míru mezi Izraelem a Palestinci stále považuje takzvanou cestovní mapu.

Šaron není v lehké pozici, o tom není sporu. Výsledky referenda se sice izraelský premiér řídit nemusí, avšak nemůže si ani dovolit zcela ignorovat většinový názor uvnitř vlastní strany. Izraelský premiér má přesto slušné šance ustát jednu z nejpalčivějších porážek své politické kariéry. V záloze má podporu, kterou jeho plánu před časem vyslovil předák opoziční Strany práce Šimon Peres a podle průzkumů také většina všech izraelských voličů.