Sarkozy už myslí na G20

Hned v prvním týdnu po svém poprázdninovém politickém návratu Sarkozy zacílil na bonusy, které si vypláceli obchodníci s akciemi v bankách a v investičních společnostech. Prostí občané v minulých měsících překvapeně zjišťovali, jak se hodnoty jejich úspor vložených do investičních fondů rozplývají stejně rychle jako hodnota akcií těchto fondů na světových burzách. Tyto občany popuzovalo pomyšlení, že obchodníci s akciemi se těšili z bonusů, když kurzy akcií rostly, ale nepocítili žádné ztráty, když se hodnota akcií propadala dolů. Vnímavý prezident Sarkozy si proto předvolal přední francouzské bankéře, aby jim coby vladař sdělil, že napříště vedle bonusů mají existovat i malusy, tedy finanční sankce, které by dopadly na obchodníky s akciemi v bankách a dalších peněžních ústavech, pokud by se obchody s akciemi nevyvíjely příznivě. Změnit se má i struktura bonusů samotných, dvě třetiny mají být vypláceny jako dosud v hotovosti, ale jedna třetina v akciích, aby makléři stejně jako jejich klienti pocítili výsledky obchodování.

Už při načrtnutí základní myšlenky, s níž tento týden přišel Nicolas Sarkozy, musí pozorovatele napadnout pochybnost, jak to chce francouzský prezident zařídit, aby jej poslechly i ryze soukromé finanční instituce. V zemi, kde je dodnes role státu silná, je Sarkozyho odpověď jednoduchá: Čiňte, jak se vám zachce, ale ta banka či finanční instituce, která se nebude navrženými pravidly řídit, nemůže počítat, že by s ní spolupracovala nějaká státní instituce. Hrozba stejně jasná jako pochopitelná.

Takovéto gesto pro občany znechucené zprávami, jak se hodnota jejich úspor vložených do investičních fondů propadla, by se mělo ve Francii dočkat všeobecného potlesku. Sarkozy se však jednoznačné pochvaly nedočkal. Vysvětlení není třeba dlouho hledat. Bystří komentátoři pařížských i jiných listů se okamžitě začali dotazovat, jakpak hodlá hlava jejich státu zařídit, aby jím navrhovaná pravidla přijaly i banky a další finanční instituce, které nejsou ryze francouzské a které se vzhledem ke své ryze nadnárodní povaze a často globálnímu rozpětí mohou v případě nutnosti obejít bez vlídné spolupráce francouzského státu.

Druhá nejčastější námitka Sarkozymu vytýkala, že se nedržel třeba britského či nizozemského příkladu a nepokusil se snížit rizikové chování makléřů počítajících s vysokými odměnami za výnosné obchody s akciemi tím, že by na tyto výnosy uvalil vyšší daně. Něčeho takového se však Nicolas Sarkozy stěží mohl odvážit, protože to byl on osobně, kdo se před dvěma lety proti podobné myšlence stavěl. Často zazníval dotaz, proč se prezident nepokusil prosadit, aby stát měl právo mít svého zástupce ve správní či dozorčí radě těch bank či finančních institucí, které dostaly přímou pomoc ze státní kasy.

Ze všech těchto námitek je nejzávažnější ta, která se týká bank a finančních institucí nadnárodní povahy, tedy těch, které by se případně dokázaly s dopady nepřízně jednoho státu vyrovnat. Odpověď na ni se vyjeví až příští měsíc, až se v americkém Pittsburghu sejde skupina zemí nazývaná G20, která sdružuje nejvyspělejší a také nejrychleji se rozvíjející země světa. Koneckonců i Nicolas Sarkozy dobře ví, že jím navrhovaná opatření nezmohou mnoho, pokud je nepřijmou i další země. Francie se navíc pokusí znovu a opět přesvědčit své partnery, že finančnímu pořádku ve světě by prospělo cosi takového, jako je na národní úrovni bankovní dohled.

Vyhlídka, že Nicolas Sarkozy s takovým nápadem uspěje, není velká už jen proto, že mnohým zemím se nebude líbit představa, jak by takový nadnárodní dohled zasahoval zrovna u nich doma. Proto francouzskému prezidentovi nezbývá než se pokusit na své kolegy zapůsobit tím, co v politice účinkuje spíše výjimečně, totiž vlastní příklad.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .