Šance pro Libanon

Byl také velmi dobře zapsán u mnoha důležitých zemí, od Saúdské Arábie, přes Francii až po USA, a zajistil tak Libanonu výhodné úvěry, které jeho ekonomika nutně potřebovala.

V únoru roku 2005 už nebyl premiérem, ale bylo jasné, že se jím brzy opět stane. Pak ale jeho černý mercedes najel na nálož ukrytou pod silnicí. Neobvykle silný výbuch zcela zničil nejen jeho opancéřovaný vůz, ale vyhloubil také asi patnáctimetrový kráter. Rafík Harírí zahynul, a spolu s ním dalších více než dvacet lidí. Od počátku bylo jasné, že takhle organizačně a finančně náročný atentát nemají na svědomí amatéři.

Prsty většiny Libanonců ukázaly na Sýrii, zemi, která v Libanonu měla už téměř třicet let své vojáky, a kterou mnozí Libanonci považovali za okupační mocnost. Proslýchalo se, že Harírí usiloval o vymanění své země ze syrského sevření. Damašek se ocitnul pod velkým mezinárodním tlakem a své jednotky stáhnul, i když nikdo nepochybuje o tom, že v Libanonu i nadále operují jeho tajní agenti, a je známo, že na syrské straně dosud stojí některé libanonské politické síly, v první řadě šíitská hnutí Hizballáh a Amal.

Vyšetřování Harírího vraždy vedlo k vysoce postaveným představitelům syrské tajné služby, jeden z jejích příslušníků byl dokonce nalezen mrtev s prostřelenou hlavou - od té doby se spekuluje, zda šlo o sebevraždu, a nebo cílenou likvidaci člověka, který by mohl mluvit. Sýrie však na vyšetřování Harírího smrti odmítala spolupracovat a dosud popírala jakoukoli spojitost s touto vraždou.

Libanonská prozápadní vláda a její spojenci v posledních dvou letech prosazovali ustavení mezinárodního soudu, který by byl imunní vůči vnitro-libanonským nebo syrským politickým tlakům. To se konečně podařilo v noci na čtvrtek, kdy Rada bezpečnosti OSN dnes těsně schválila vytvoření zvláštního tribunálu pro souzení Harírího vrahů. Pro rezoluci se vyslovilo deset členů rady. Pět dalších - mimo jiné Rusko a Čína - se zdrželo, jde vesměs o země, které se automaticky staví proti Západu, a nebo dávají přednost tomu uchovat si dobré vztahy se Sýrií. Například Rusko vyjádřilo obavy, že tribunál narušuje libanonskou suverenitu, čímž zopakovalo syrské stanovisko. Důležité však je, že nikdo nebyl proti. Tribunál dává vlastně poslední šanci libanonskému parlamentu, aby zřídil vlastní soud, a pokud se tak nestane, od 10. června začne fungovat soudní dvůr podobný tomu, který soudil zločiny v bývalé Jugoslávii nebo Rwandě. Rezoluce byla schválena podle 7. článku Charty OSN, a tedy může být vynucena i silou. Soud se bude řídit libanonským právem, zasedat v něm mají domácí i zahraniční soudci.

Nyní je otázka, co se bude dít dál. Vůdce libanonské křesťanské proti-syrské opozice generál Michel Aún ještě před hlasováním upozornil, že tribunálu bude chybět důležitá věc - osoby, které by měl soudit. Bohužel má pravdu, zatím jsou ve vazbě čtyři libanonští generálové, ale ti mohli být jen pomahači skutečných pachatelů. Bez spolupráce Sýrie pravděpodobně vyšetřování nemůže pokračovat, a Sýrie sama odmítla kteréhokoli podezřelého vydat. Tribunál zatím může sloužit jen jako prostředek nátlaku na syrský režim.

Ten je už delší dobu v choulostivé situaci, protože čelí velkému mezinárodnímu tlaku a neuspokojivé hospodářské situaci doma. Jeho prezident Bašár Asad zaznamenal alespoň vítězství, když v neděli zcela očekávaně zvítězil v referendu o pokračování svého prezidentského mandátu. Hlasovalo pro něj skoro 98 procent hlasujících, přičemž českému posluchači není nutné vysvětlovat, jak takové volby vypadají. Bašár Asad, který svůj prezidentský trůn zdědil v roce 2000 po svém otci Hafizu Asadovi, hraje v posledních letech riskantní mezinárodně politickou hru, když v Libanonu podporuje hnutí Hizballáh, které je ve své zemi hlavní protivládní silou a vloni rozpoutalo válku z Izraelem, na který si Sýrie sama raději netroufá. Sýrie je také podezřelá, že podporuje povstalce v Iráku. Tím sice umožňuje svému režimu držet více silných karet v rukou, ale zároveň si pěstuje mocné nepřátele.

Momentálně je ale v choulostivější situaci jeho bývalý vazal Libanon. Ustavení mezinárodního tribunálu pravděpodobně ještě více naruší vratkou stabilitu vlády, složené z prozápadně orientovaných sunitů, křesťanů a drúzů, kteří čelí silnému nesouhlasu části křesťanů a zejména šíitů. Opozice odmítla volat schůzi parlamentu, aby zabránila schválení tribunálu. I bez libanonského posvěcení vstoupí 10. června rezoluce OSN v platnost.

Jsou tu však i další nestabilizující faktory. Na konci léta bude Libanon volit nového prezidenta, kterým je podle tamního systému tradičně křesťan. Dosud jím byl prosyrský Emil Lahúd , kterého by chtěl vystřídat s pomocí Damašku a šíitského Hizballáhu rovněž prosyrský Michel Aún. Jeho patroni udělají cokoli, aby mu pomohli dostat se do této důležité funkce. K napětí v Libanonu přispívá i situace v táboře pro palestinské uprchlíky Nahr Bárid. Od 20. května tam proti sobě stojí armádní oddíly radikálové ze skupiny Fatah al-Islám, boje v okolí tábora pokračovaly i dnes. Podle některých názorů iniciovala vyvolání střetů Sýrie, která chtěla odvést pozornost od mezinárodního tribunálu. Ten se pro Libanon může stát počátkem nové mírové éry, a nebo naopak odstartuje další ničivé násilí.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .