Sametový Grebeníček

18. listopad 2004

Bylo by dobré založit novou tradici slavnostního setkání v poslanecké sněmovně při příležitosti výročí 17. listopadu 89. Tvrdil šéf sněmovny Lubomír Zaorálek. A zároveň dodal, že možná někdo něco řekne a někomu jinému to zazní falešně. Právě průběh slavnostního shromáždění dokázal, že se Zaorálkova předpověď splnila a zároveň se potvrdilo, že to nebyl nejlepší nápad.

Podle očekávání šéfové nejsilnějších parlamentních stran využili přítomnosti televizních kamer a snažili se útočit na politické rivaly. Korunu všemu pak nasadilo vystoupení šéfa komunistů Miroslava Grebeníčka. Kdyby někdo v euforii konce roku 1989 tvrdil, že patnáct let po pádu komunistického režimu bude šéf této strany hovořit na slavnostním shromáždění k tomuto výročí, byl by považován za blázna. V dnešní době to až tolik nepřekvapuje. Naštěstí se našli poslanci, kteří v té době demonstrativně opustili sál a nedělali Grebeníčkovi stafáž. Přesto to byla pouze slabá náplast na Grebeníčkova slova. Kdo čekal alespoň náznak pokání, musel být zklamán.

Realisté si naopak mohli potvrdit, že komunisté nejsou schopni překročit svůj stín. Proto ani patnáct let po listopadu 89 nezaznělo slovo lítosti nad počínáním totalitního komunistického režimu. Naopak Grebeníček hovořil o kádrování a kriminalizování živých a mrtvých, o proudu lži a nenávisti, který nevyschl dodnes. Měl tím patrně namysli také svého otce.

Ten se podle všeho podílel na týrání politických vězňů v padesátých letech. Nenašel však později v sobě ani kousek odvahy, aby předstoupil před řádný soud a zodpovídal se ze svých činů. Naopak se soudu vyhýbal do té doby, než si pro něj přišla vyšší spravedlnost. Zkrátka vystoupení Miroslava Grebeníčka potvrdilo, že se komunisté zásadním způsobem nezměnili a že zůstávají i nadále stranou o jejichž demokratických principech lze velmi silně pochybovat.

Tato strana těží nejenom z frustrace části obyvatel z vývoje po listopadu 89 a z jejich krátké paměti, ale také z toho, že zločiny této strany nebyly dostatečně pojmenovány a potrestány. Pokud tedy poslanecká sněmovna chtěla nějakým způsobem přispět k důstojné oslavě patnáctého výročí pádu komunistického režimu, měla spíše podporovat práci historiků k dobrání se pravdivého obrazu o událostech souvisejících se sedmnáctým listopadem 89.

Třeba tím, že by badatelům nekomplikovala život vymýšlením zákona, ztěžujícího přístup do archivů. Nebo tím, že by v minulosti podpořila vznik nějaké instituce, dejme tomu Památníku obětem nesvobody. Jeho vytvoření sice podpořil senát, poslanecká sněmovna ho však zamítla. Takže dodnes neexistuje instituce, která by se mapováním komunistické minulosti systematicky a dopodrobna zabývala.

Přitom právě toto jsou kroky, které by odkazu sedmnáctého listopadu pomohly výrazně více, než slavnostní shromáždění, na kterém vykládá svůj pohled na svět šéf komunistické partaje. Do kontrastu k tomu by se měl dát osud bývalých studentů Vysokého učení technického v Brně. Ti po převratu kritizovali šéfa fakultní organizace KSČ. Soud letos v červnu potvrdil verdikt, že se mu za to musí omluvit.

Takže soudruh Grebeníček by si měl vývoj po listopadu 89 spíše pochvalovat. Protože kdyby skutečně byl důsledný, těžko by nyní mohl Grebeníček z tribuny na režim nadávat jako šéf parlamentní komunistické strany a těžko by soudy mohly odsoudit studenty za to, že komunistického pohunka označili pravým jménem. Bohužel i patnáct let po pádu totalitního režimu existuje mnoho důkazů o absurdistánu, ve kterém žijeme. Osud bývalých studentů z Brna a velká přízeň voličů prakticky nezreformované komunistické straně toho mohou být pádným důkazem. Proto není žádný div, že na výročním jednání poslanecké sněmovny může vykládat nehoráznosti právě Miroslav Grebeníček.

Má snad pravdu v jediném. Skutečně z ideálů, které se vznášely nad listopadem 89, toho nezbylo mnoho. Určitě už dávno padnul ten o důsledném vypořádání se s komunistickou minulostí. Takže nezbývá, než si ji v jiné formě zopakovat. Vysoké volební preference komunistů to jasně signalizují.

autor: Petr Hartman
Spustit audio