Saddám považuje soud za divadlo

Celá situace ukázala dlouhodobý problém. Většina obviněných - a především Saddám Husajn - soud neuznává. To by nebylo až takové překvapení, protože například bývalý jugoslávský prezident Slobodan Miloševič začínal podobným konstatováním každou svoji obhajobu. Irácký případ jde ale o krok dál v tom, že obvinění znají moc médií a náležitě ji využívají. To, co říkají, není určeno porotě, ale zjevně divákům.

Ze soudního procesu se tak stává nechtěný nástroj jejich propagandy. A zdá se, že v tom dosáhl Saddám Husajn určitého mistrovství. Podívejme se na průběh nynějšího incidentu. Jako obvykle se stala důležitým okamžikem formální výzva soudce, aby se identifikoval. Přišla odpověď, že před ním stojí prezident Iráku a velitel bojujících sil. Soudce Husajna upozorňoval, že byl hlavou státu, nicméně nyní je souzen.

Incidenty podobného typu nastávají prakticky od začátku procesu (před pěti měsíci). Hned na úvodním zasedání zareagoval Husajn na danou otázku slovy: "nejdřív mi řekněte vy, kdo jste". Potom dodal: "Vy mě přece znáte. Jste Iráčan a víte, kdo jsem". Jindy prohlašoval, že se rozhodl využít práv iráckého prezidenta - lid si ho přece zvolil, takže on nemíní odpovídat. Při další příležitosti dával dokonce soudci příkazy. Svoji úlohu prezidenta hraje prostě Saddám dokonale.

A právě z toho vznikají určité obavy. Soud se táhne relativně dlouho a Husajnova propagandistická vystoupení gradují. To nynější bylo důležitým mezníkem, protože bývalý prezident dostal poprvé právo pronést delší řeč v rámci obhajoby. Projev měl připravený na papíře - a četl ho rovnou jako z tribuny. Mluvil skutečně jako velitel ozbrojených sil - jen scéna byla poněkud nepřiměřená a chyběla mu puška, se kterou je na známé fotografii. Iráčany vyzval k odporu vůči okupantům. Kritizoval je, že bojují proti sobě navzájem, místo toho, že by spojili síly v boji proti cizím armádám. Pokud se jim prý nepodaří dohodnout se a vyvarovat se občanského konfliktu, budou žít ve tmě a v řekách krve - dodal Husajn poeticky.

Hlavní soudce ho ovšem upozornil, že se má obhajovat, nikoliv pronášet politické projevy. Na to ostřílený exprezident odvětil: "Nebýt politiky, nestál bych tady, a vy taky ne". Soudce se tedy nakonec rozhodl vykázat novináře ze soudní síně, což prakticky znamenalo, že Husajn může pokračovat ve svém projevu - ale bez diváků. Skončil tím samozřejmě i zpožděný přímý přenos a vystoupení bývalého diktátora ztratilo smysl. Stal se hercem, který podává výkony před prázdným hledištěm.

Otázka zneužívání médií k propagandě ze strany obviněných je jedním z vážných problémů celého procesu. Objevují se dva protichůdné názory. Podle jednoho by bylo lepší přímý přenos nevysílat, omezit se na sestřihy, a současně soud co nejvíc urychlit. Už i tak zbytečně jitří rozpory země. Podle opačného názoru by to ale přineslo větší škodu než užitek. Pro Iráčany je totiž důležité se vyrovnat s minulostí transparentním způsobem. Kdyby proběhlo všechno za oponou, zaznělo by okamžitě mnoho podezření z různých manipulací a politických objednávek.

Z hlediska osvěty se nezávislost soudu se Saddámem Husajnem nejlépe ilustruje nynějším (pomalým a nemotorným) způsobem. Všechno jde pomalu a vytváří se prostor pro zneužití médií. To všechno ale patří k věci. Takže: cesta je náročná. Jenomže jiná není.