S teleskopem na mimozemšťany

24. září 2010

Hlavní zrcadlo teleskopu má průměr 1,8 metru a ohniskovou vzdálenost 4,4 metru|foto: Harward OSETI

Program SETI pro hledání signálů mimozemských civilizací už běží dlouho - i za pomoci tisíců počítačů řadových dobrovolníků po celém světě, které zachycené šumy vyhodnocují. Badatelé mezitím došli k závěru, že ještě nadějnější je pátrat po optických signálech. Od letošního roku má tento program zvaný Optical SETI svůj první vlastní teleskop.

Program Optical SETI vede nestátní organizace Planetary Society ve spolupráci s několika věhlasnými univerzitami v USA, především s Harvardovou univerzitou. Až dosud vědci pro hledání mimozemšťanů využívali teleskopy jiných observatoří, to však mělo řadu nevýhod. Studenti Harvardu proto dostali za úkol sestrojit dalekohled specializovaný na laserové záblesky. Od letošního roku je unikátní zařízení ve zkušebním provozu.

Dalekohled pro program OSETI pracuje sice na principu běžného zrcadlového teleskopu, ale jinak se mu vůbec nepodobá. Hlavní zrcadlo o průměru 1,8 metru (mimochodem, největší v té části USA, která se nachází východně od Mississippi) není parabolické, ale kulové. To sice vede k určitému zkreslení, což ovšem v tomto případě nevadí, protože se nepozorují obrazy, ale pouhé záblesky. Naopak v astronomii běžně používané CCD kamery nešlo použít, protože jsou moc pomalé. Studenti proto vyvinuli speciální kameru s optickými čipy, které zaznamenají a přesně vyhodnotí i záblesk trvající miliardtinu sekundy. Rychlost zpracování dat činí 3,5 terabytů za sekundu. Ohnisková vzdálenost hlavního zrcadla je 4, 4 metru. Zařízení umístěné ve zdánlivě primitivní boudě je ve skutečnosti nadité špičkovou elektronikou a dálkově ovládané, takže měření může probíhat každou vhodnou noc i bez přítomnosti obsluhy.

"Přístroj provede trilion měření za sekundu a stotisíckrát tak přesahuje možnosti předešlých zařízení použitých v programu Optical SETI," konstatoval vedoucí konstrukčního týmu na Harvardově univerzitě Paul Horowitz.

Princip pozorování je prostý. Každou jasnou noc se střecha odsune a díky otáčení oblohy (pardon, naší Země) před objektivem defiluje úzký pás hvězdného nebe. Příští noc se dalekohled o pár stupňů skloní a vše se opakuje. Během dvou set jasných nocí (což v této lokalitě představuje asi jeden rok) tak půjde detailně prověřit celou severní hemisféru.

Pátrání po radiových signálech jiných civilizací probíhá už od 60. let minulého století - zatím s téměř nulovými výsledky. Proti milionům světelných let ovšem není pár desetiletí ničím a s rychlým úspěchem žádný soudný odborník ani nepočítal.

"Kdybych byl E.T., používal bych laser," prohlašuje ředitel projektu Bruce Betts. Za pravdu mu dávají i pozemské komunikace, kde se obrovské množství dat dálkově přenáší v optických kabelech právě pomocí laserového světla. Důležité je i to, že při pátrání neruší pozemské zdroje signálu, jak je tomu stále častěji v oblasti radiových vln.

Největší předností laseru ale je, že dokáže vyzářit velké množství energie v úzkém paprsku, takže jeho intenzita se vzdáleností neubývá tak dramaticky, jako u radiového vysílání. Laserový záblesk proto může snadno mnohonásobně převýšit mateřské hvězdy - pokud je ovšem přesně zaměřený právě naším směrem k pozorovateli. Odborníci z Planetary Society proto věří, že vyspělé civilizace mají vytipované nadějné kouty vesmíru, do nichž vysílají velké množství krátkých záblesků, obsahujících informace o svém světě.