S Grossem v čele?

Když se k tomu přidá rozhodnutí občanských demokratů vyvolat po sjezdu sociální demokracie hlasování o důvěře vládě, je jasné, že koaliční krize se protáhne ještě minimálně na několik týdnů. Možná, že právě čas je hlavní zbraní, na kterou Gross sází. Během následujících týdnů může být veřejnost aférou kolem financování bytu premiéra a nejasných okolností podnikání jeho ženy poněkud unavena.

Což může vést ke ztrátě zájmu o celou věc. Rovněž sdělovací prostředky nebudou moci přinášet pravidelně nové a nové informace o problému, který odstartoval současnou politickou krizi. Pozornost se tak pomalu přesune k různým variantám fungování vlády a k tomu, zda lze očekávat předčasné volby. Právě v této rovině by mohl Gross hledat záchranu. Ostatně už nyní lze zaznamenat hlasy, které varují před rozkladem ČSSD a dominancí komunistů v levé části politického spektra.

Samozřejmě, že podobné výroky míří hlavně k blížícímu se sjezdu sociálních demokratů a k volbě jejich šéfa. Aféra totiž připravila Grosse o předem jasné vítězství. Navíc Grossovy příznivce uvnitř sociální demokracie zaskočila a ti nejsou schopni na ni správně reagovat. Třeba tím, že by Grosse donutili k tomu, aby na post předsedy nekandidoval a do boje místo něho vyslali někoho jiného.

Problém Grossova křídla spočívá v tom, že nikdo takový není momentálně připraven. Takže Grossovým stoupencům nezbývá nic jiného, než vsadit na současného premiéra zatíženého aférou. Tím se do hry vrací Grossův protikandidát Zdeněk Škromach. Ten se netají tím, že mu přítomnost lidovců ve vládě není příliš po chuti a že by mu nevadila užší spolupráce s komunisty. Zároveň sází na podporu Miloše Zemana, která by mu mohla pomoci do křesla předsedy sociální demokracie. Dá se tedy očekávat, že sjezd ČSSD se může nést v duchu souboje o vymezení strany vůči KSČM. Čím tvrdší by tento souboj byl, tím lépe pro Grosse.

Samozřejmě za předpokladu, že by v něm uspěl. Nelze totiž úplně vyloučit, že v takovém případě by lidovci zopakovali, že jim Grossova aféra vadí, ale že plnou odpovědnost za ni nese sociální demokracie. Konkrétně tím, že Grosse navzdory aféře zvolila do svého čela. KDU-ČSL by pak mohla prohlásit, že cítí odpovědnost vůči zemi a že opakovaně dávala najevo, že lidovci vládu položit nechtějí, proto budou pokračovat v koalici do konce řádného volebního období. Od občanských demokratů by za to sice sklidili kritiku a možná by i byli vystaveni konfrontaci v podobě hlasování o vyslovení nedůvěry kabinetu. Atak ODS by však mohli odrážet Kalouskovými výroky, že ODS má svoji opoziční rétoriku a lidovci zase vládní odpovědnost.

President republiky by mohl vydat prohlášení, že vyřešení krize ho sice úplně nenadchlo, ale že je spokojen alespoň s tím, že se neposílila moc komunistů. Aférou unavená veřejnost by sice chvíli protestovala, ale pak by rezignovaně mávla rukou, že je lepší se o politiku vůbec nezajímat. V této chvíli je to poněkud obtížně představitelný způsob řešení krize. Před čtrnácti dny však také málokdo věřil tomu, že Stanislav Gross bude i v březnu premiérem a že bude dokonce považovat krizi za ukončenou.