Rypouši měří moře

Vědci se rozhodli využít rypouše k oceánologickému průzkumu. Objem dat, která tato zvířata pro klimatology nasbírala, je skutečně impozantní.

Oceánologům, zkoumajícím dění ve světových mořích a oceánech, se dostalo vydatné pomoci od poněkud nezvyklých "kolegů". S důležitými měřeními jim pomáhají obří savci rypouši sloní. Samci měří na délku až 6,5 metru a váží čtyři tuny. Samice jsou sotva poloviční, ale ani ony nepatří k nějakým "drobečkům". Rypouši žijí po většinu roku osaměle. Potulují se oceánem a loví hlavonožce a jiné mořské tvory. V období říje připlouvají k pobřeží a vytvářejí ohromné kolonie, kde se samci do krve bijí o přízeň samic.

Toulky rypoušů sloních sledují vědci pomocí vysílaček, které připevní zvířeti na hlavu. Na zádech nese rypouš aparaturu se sondami měřícími teplotu vody, její slanost i hloubku, do které se zvíře potopí při lovu. Vysílačka hlásí pravidelně polohu zvířete a odesílá tyto údaje spolu s výsledky měření senzorů přes satelit. Vědci tak zjistili, že rypouši připlouvající k námluvám do blízkosti kalifornského pobřeží za sebou mají toulky po obrovském území. Někteří mohou zabrousit až k Aljašce či Aleutským ostrovům. Další zamíří do centrálního Pacifiku.

Velké překvapení přinesly údaje o ponorech rypoušů. Potápějí se za potravou zhruba šedesátkrát denně. Běžně přitom dosahují hloubky 600 metrů, ale výjimkou nejsou ani dvoukilometrové ponory. Roční sledování desítky rypoušů přineslo informace o 75.000 ponorech. Zoologové vytěžili z těchto dat spoustu zajímavých informací o zvířatech. Zjistili například, že se rypouši nenechají z běžné životní rutiny vytrhnout ani klimatickou anomálií El Niňo, při které dochází v Pacifiku k významné změně toku studených mořských proudů. Jen čirou náhodou se o těchto měřeních dozvěděli oceánologové a byli jimi doslova nadšeni. Pro pochopení všech dějů v mořích a oceánech je zapotřebí nashromáždit co nejvíce dat z povrchových vod, ale i z mořských hlubin. Oceánologové sbírají informace z lodí i ponorek. Vytvořili také systém bójí, které jsou unášeny proudy v hloubce kolem jednoho kilometru a každých deset dnů se vynoří na povrch, aby předaly naměřené hodnoty přes satelit do ústředí. Bóje udělají za rok asi 100.000 měření, lodi a ponorky asi 140.000 tisíc.

"Příspěvek" pouhé desítky rypoušů sloních je ve srovnání s tím skutečně významný. Proto byl v roce 2000 zahájen projekt Tagging of Pacific Pelagics. Zoologové při něm vybavili vysílačkami zástupce třiadvaceti živočišných druhů. Zvířata sedmi druhů dýchají atmosférický kyslík a musejí se proto čas od času vynořit na hladině. Z jejich ponorů lze proto vyčíst "profil" parametrů mořské vody až do velkých hloubek. Zoologové se o tato data dělí s oceánology. Ti získávají díky zvířecím pomocníkům každý rok jeden milion měření.