Rychetský předsedou Ústavního soudu

Nic ve zlém, ale... Pavel Rychetský je jistě jedna z úctyhodných postav novodobých českých dějin, nicméně pro funkci předsedy Ústavního soudu ho kvalifikuje - co vlastně?

Pro pamětníky jistě nebude obtížené si vzpomenout, pro nepamětníky jen ze stručnosti připomeňme, že pan Rychetský počátkem 60. let vystudoval právnickou fakultu, na níž po studiích již jako člen Komunistické strany Československa působil až do roku 1970 jako odborný asistent. Poté, jako důsledek srpna 1968, byl z fakulty i z Komunistické strany odejit. Působil jako podnikový právník obchodní agentury Fortuna, dále byl podnikovým právníkem Mladé fronty, tehdy tiskového orgánu Socialistického svazu mládeže, a podnikovým právníkem nejmenovaného Bytového družstva.

Signatář Charty 77 a spoluzakladatel Občanského fóra jsou pak tituly a funkce, které mu otevřely cestu do polistopadové politické (zdůrazňuji "politické") kariéry. Po rozpadu Občanského fóra byl Rychetský vrcholným představitelem dvojkombinace Občanské hnutí-Svobodní demokraté, odkud po jejich definitivním vymizením do politického neznáma přestoupil do ČSSD.

V letech 1990 - 1992 byl, kromě jiného, místopředsedou vlády a předsedou její legislativní rady. V letech 1992 - 98 vykonával soukromou advokátní praxi. Po vítězství sociálních demokratů v parlamentních volbách byl v letech 1998 - 2002 místopředsedou vlády a opět předsedou její Legislativní rady. Zároveň byl předsedou Rady vlády pro výzkum a vývoj. Kde jsou nějaké výsledky činnosti tohoto spolku? Rady vlády pro záležitosti romské komunity, kde jsou nějaké výsledky? A Rady vlády pro národnostní menšiny.

A ještě pár maličkostí. Počátkem 90. let působil Pavel Rychetský v čele Generální prokuratury. K tomu jen jedna glosující věta. Pamětníci si nejspíš, a jistě ne v dobrém, vybaví dobový průběh podávání podnětů této instituci ve věcech nápravy chyb, způsobených někdejší komunistickou zvůlí.

Kromě toho společně se Zdeňkem Jičínským patřil Rychetský k předním zastáncům modulu takzvané "právní kontinuity", což je něco, co působí české justici dodnes, alespoň z pohledu zvenčí, neuvěřitelné potíže. Jejich zkratkovitým vyjádřením je často používané slovní spojení "špatná vymahatelnost práva". Tedy cosi, za co je Česká republika masivně kritizována neustále a hlavně v souvislosti s blížícím se vstupem do Evropské unie.

Všechny posty, kterými Rychetský prošel, jsou vskutku spojeny s přímým vlivem na vývoj demokracie po listopadu 1989. S jakým znaménkem toto ovlivňování probíhalo a jakou roli v tom nový předseda Ústavního soudu sehrál, to nechť posoudí ctěné publikum.

Okolnost, že do předsednické funkce v Ústavním soudu nastupuje Pavel Rychetský rovnou z vlády, rovnou z partaje a rovnou od nedodělané justiční reformy, jsou, jak se zdá, bagately.

Je v této souvislosti opravdu těžké uvěřit slovům prezidenta Václava Klause, který považuje svou nominaci ústavních soudců za "racionální". Z hlediska stranické politiky možná, z hlediska neoficiálně pokračující takzvané "opoziční smlouvy" mezi ČSSD a ODS také možná. Z hlediska však nezávislosti ústavních soudců, počínaje jejich předsedou, na ostatních mocenských patách této země, jen stěží.