Rušno kolem Íránu

Írán tedy vlastně nečekal na to, až se dohodnou technické detaily přesunu asi dvou třetin svého uranu do Ruska a Francie, kde by byly zpracovány a vráceny v podobě hotových palivových tyčí, ale vstoupil do nové fáze, která se zmíněnou dohodou nepočítá. Tím zároveň přiměl k dalším krokům i Spojené státy, které hrozily jednak vlastními sankcemi vůči představitelům Revolučních gard, tak i čtvrté sadě sankcí, jež by byly vyhlášeny Radou bezpečnosti OSN. K tomu však západní státy budou potřebovat souhlas Ruska a Číny, jež mají v Radě právo veta, a které také zatím neprojevovaly velké nadšení pro další utažení šroubu.

Jedním z nejvíce viditelných kroků posledních dnů byl odjezd americké ministryně zahraničí Hillary Clintonové do Perského Zálivu. Jejím cílem byla jednak schůzka s představiteli muslimských zemí v Kataru, a poté setkání se saúdským králem Fajsalem, tedy představitelem nejmocnější arabské země Perského zálivu. Je všeobecně známo, že arabské země této oblasti také velmi nelibě sledují rostoucí moc i ambice Íránu, a představa, že by tento stát byl vybaven jadernými hlavicemi se jim vůbec nezamlouvá. Zatím však také nebyly ochotny se příliš angažovat v zájmu zbavení se této hrozby. Nyní má ministryně Clintonová za cíl například přesvědčit představitele Saúdské Arábie, aby slíbili alternativní dodávky Pekingu v případě, že Írán - ať o své vůli a nebo i na základě donucení - přestane vyvážet svou ropu do Číny. I Peking totiž má své zájmy, a bezpečnost dodávek paliva je jistě jedním z hlavních cílů jeho zahraniční politiky.

I jinak se Clintonová snažila ukázat, že se arabské, případně i jiné muslimské země mohou spolehnout na americkou podporu. Pokud by totiž arabské státy viděly, že Amerika kolísá, raději by se snažily nějak se s Íránem dohodnout. Jednou z metod, jak některé země regionu přesvědčit, bylo jmenování zvláštního vyslance k Organizaci islámské konference. Tím se stane Rašád Husajn, Američan muslimského vyznání. Prezident Obama již dříve Husajna používal jako svou spojku s mnoha islámskými institucemi a osobnostmi, a označil ho za respektovaného představitele amerických muslimů, a zdůraznil, že tento Američan se dokázal naučit Korán nazpaměť. Představitelé muslimských států však tvrdí, že Americe začnou věřit teprve až Obama splní minimálně dva ze svých slibů. Tedy dosáhne vzniku Palestinského státu, a zruší věznici na Guantánamu.

Írán a jeho jaderný potenciál je hlavním tématem i další aktuální zahraniční cesty, tentokrát izraelského premiéra Benjamina Netanjahu do Moskvy. Izrael je totiž předmětem íránských hrozeb, zatímco Moskva je dalším státem, na němž závisí uvalení další sady sankcí proti Íránu. Moskva tentokrát zvolila o něco ostřejší tón než dříve, a zapochybovala nad tím, že Teherán stojí o dohodu. Otázka, zda Rusko podpoří novou sadu sankcí, je o to ožehavější. Netanjahu sice na prezidenta Medvěděva apeloval, aby podpořil sankce vůči íránskému energetickému sektoru, ale jistě si byl vědom, že Rusko má své vlastní cíle a zájmy.

Moskva například těsně před příletem izraelského premiéra Netanjahua dala najevo, že i nadále počítá s dodávkou protileteckého systému S-300 do Íránu, a to přes izraelský i americký odpor. Toto vysoce výkonné zařízení v rukou Íránu by znamenalo značné zvýšení tamní schopnosti bránit se proti leteckým úderům proti jaderným zařízením, a pravděpodobně by je znemožnilo. Ruské stanovisko je takové, že žádná mezinárodní dohoda Moskvě takový obchod nezapovídá, a že jde o čistě obranný systém. Na okraj můžeme poznamenat, že ve světle ruského odporu vůči americkému radaru v českých brdech, jenž se odvolává na údajné ohrožení ruské bezpečnosti, je to zajímavé stanovisko.

Neméně zajímavé je, že dohoda o dodávce systému S-300 byla uzavřena již před několika lety, a Rusko zatím její naplnění pod různými záminkami zdržovalo - nedodaný systém je jak kartou proti Západu, tak i proti samotnému Íránu. To však nejsou všechny zprávy z rusko-íránské fronty. Rusko před několika dny oznámilo, že reaktor v Búšéhru, který stavějí ruští jaderní experti, bude spuštěn ještě tento rok. Provoz tohoto reaktoru, včetně pohybu radioaktivního materiálu, mají pod kontrolou ruští experti. Rusko má málo příležitostí vyvážet náročné a drahé technologie do jiných zemí a nenechá si je jen tak zkazit, a tak je otázka, do jaké míry může premiér Netanjahu být při své cestě do Moskvy úspěšný.

Otazníky se vznášejí i nad americkými úspěchy ve věci potlačení íránské hrozby, i když je pravda, že washingtonská administrativa svou rétoriku například oproti době rok starému vstřícnému Obamovu dopisu postupně zostřuje. Například Hillary Clintonová dnes prohlásila, že USA nebudou nečinně přihlížet tomu, jak Írán získává jadernou zbraň. Američané však vědí, že i kdyby se například pokusili o vojenský zásah proti íránským nukleárním zařízením, vyžaduje to diplomatickou přípravu. Na závěr tedy dodejme detail pro ucelení obrázku: vysocí američtí diplomaté v těchto týdnech navštívili nebo brzy navštíví Izrael, Libanon, Sýrii, Jordánsko, Egypt, a také zmíněnou Saúdskou Arábii a Katar. Jinými slovy, právě v těchto dnech s rozhoduje o tom, kdo bude v následujícím roce kde stát.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .