Ruský plyn

Zajímavé je, že u nás se podle mluvčího Transgasu nic neděje. Tlak v potrubí se asi na slovensko-české hranici tajemně zvyšuje. V příštích dnech budeme moudřejší, nicméně už dnes je jasné, kdo na rusko-ukrajinský konflikt nejvíce doplatí. Nepochybně ten, kdo z potrubí bere plyn na jeho konci. Tím je i řečeno, že se EU nabídne coby zprostředkovatel smíru. A ten je skutečně žádoucí. Evropa nemá zapotřebí energetickou krizi, která by vyvolala napětí na trhu a růst cen, nemluvě ani o těžko odhadnutelných důsledcích recipročního ukrajinského zvýšení pronájmu pro ruskou černomořskou flotilu. Té se totiž Ukrajina v případě nedohody nezbaví otočením kohoutku.

Nezbývá než doufat, že jsme svědky drsně vedené obchodní války, která nepřeroste v něco horšího. Současně je ale dobré mít na paměti, že to, v co doufáme, je globální obchod. Ten je založen na předpokladu, že na něm vydělají všichni. A na tom, že každý potřebuje každého. To je ovšem současně i důvodem k ostražitosti. Kdo stojí bokem a ty ostatní až tak nepotřebuje, může diktovat podmínky. Za zvýšením ceny plynu pro Ukrajinu bohužel není pouze byznys, ale především politika. Rusko dává Evropě najevo, že na podpoře Juščenka moc nevydělá. Současně se ale ukázalo, že kohoutek lze v budoucnu otočit i na plynovodech a ropovodech, které jsou dnes pouze na mapách projektantů.