Rusko a Ukrajina se snad dohodnou na hranicích

Jak ale hned po podpisu dohod prohlásil nový ruský ministr zahraničí Lavrov, o osudu ostrůvku Tuzla uprostřed Kerčského průlivu, který se loni stal předmětem rozhořčených sporů mezi oběma zeměmi, bude rozhodnuto na základě zvláštního dodatečného protokolu.

Připomeňme si, jak celý pohraniční problém v této oblasti vznikal. Poloostrov ruské říši připadl v roce 1783. Po revoluci byl postupně autonomní republikou a poté oblastí v rámci Ruské sovětské federativní socialistické republiky. Na dnešní územní problémy v roce 1954 zadělal legendární Nikita Sergejevič Chruščov, který Krym věnoval Ukrajině. V sovětské epoše to bylo koneckonců jedno - národní republiky z celosvazového, především mocenského hlediska mnoho neznamenaly. Po rozpadu Sovětského svazu na sklonku roku 1991 se však z celého Krymu stal předmět tvrdých rusko-ukrajinských třenic.

Největší zájem přitom Rusko mělo na slavné námořní základně Sevastopol, která byla domovským přístavem sovětské válečné černomořské flotily. Po celá 90. léta se proto diplomatické úsilí obou stran soustřeďovalo právě na vytvoření podmínek, za nichž by i po rozdělení černomořské flotily mezi obě země Rusko mohlo Sevastopol dál využívat. Stejný zájem vzbuzovala i ponorková základna Balaklava, zčásti využívající unikátního přírodního systému podmořských jeskyní.

Spor kolem Tuzly se rozhořel v závěru loňského roku. Ruská strana tento ostrůvek, patřící v současné době k Ukrajině, vytrvale pojmenovává termínem kosa. Původně totiž o kosu opravdu šlo - pruh písečných dun dnešní Tuzlu spojoval s ruským břehem. Před lety však po jedné obrovské mořské bouři kosa zmizela pod hladinou. Rusko místo ní loni začalo budovat hráz, jíž chtělo ostrov znovu spojit s ruskou pevninou. Jako důvod této stavby ruská strana uváděla obnovu původních navigačních poměrů v Kerčském průlivu a ekologické ohledy. Kyjevská vláda tuto argumentaci celkem oprávněně chápala jako výmluvu a obávala se, že Rusko by si po spojení Tuzly se svým pobřežím mohlo začít na neobydlený ostrůvek dělat nárok.

Na Tuzle proto Ukrajinci vysadili své pohraničníky a hrázi do cesty nastavěli obrovité pontony. Poté ruská strana od záměru hráz dostavět až k Tuzle upustila. Zvláštní smluvní dodatek k nově podepsaným smlouvám z tohoto úterka zmiňovaný šéfem ruské diplomacie Lavrovem tak svědčí o tom, že spor o průliv a hromadu písku uprostřed, zvanou Tuzla, ještě stále neskončil.

Právě tento týden dostaly beztak komplikované vztahy mezi Ruskem a Ukrajinou další trhlinu: Veškeré vysílání rozhlasu a televize na Ukrajině přechází od tohoto pondělka na ukrajinštinu. Stalo se tak na základě rozhodnutí Ukrajinské audiovizuální rady, která uděluje vysílací licence. Reakce Moskvy na sebe nedala dlouho čekat - 333 poslanců Státní dumy doporučilo obrátit se s příslušným provoláním na ukrajinskou Nejvyšší radu a požádat ji, aby rozhodnutí zmiňovaného audiovizuálního orgánu zvrátila.

Zavedení výlučně ukrajinského jazyka do všech ukrajinských elektronických médií považuje nejvyšší ruský zákonodárný orgán za diskriminaci rusky mluvícího obyvatelstva zejména na východě země při ruské hranici, kde jsou Rusové v převaze. Nejnovější průzkumy veřejného mínění přitom ukazují, že rusky na Ukrajině mluví až 65 procent obyvatelstva. Postavení ukrajinštiny v médiích bylo i doposud upraveno mediálním zákonem. V tom však bylo tolik děr, že mohl být velmi snadno obcházen. Mluvčí audiovizuální rady Mykola Hrycenko celkem oprávněně namítá, že státní jazyk se tak ve sdělovacích prostředcích dostával do pozice jazyka menšiny.

Zmiňované provolání Státní dumy k Nejvyšší radě se ale zabývá i dalším choulostivým momentem rusko-ukrajinských vztahů, a to jsou vztahy Kyjeva s NATO. Jak před pár dny v Kyjevě prohlásil generální tajemník Aliance Jaap de Hoop Scheffer, NATO má i nadále zájem o "strategické partnerství" s Ukrajinou.

Ukrajina se tak ocitá ve velmi složité situaci. Západ Kyjevu činí různé lákavé nabídky, ale klade si podmínky. A aby to nebylo tak jednoduché, své nabídky Západ činí velice opatrně, protože velmoc na východě si svůj vliv v ukrajinském prostoru žárlivě střeží. Fakt, že Nejvyšší rada v Kyjevě ratifikovala ukrajinsko-severoatlantické memorandum, považují ruští poslanci za "krok, který z vojenskopolitického hlediska nelze nijak odůvodnit a který nenapomáhá bezpečnostní stabilitě a dobrým sousedským vztahům v regionu". Přeloženo z diplomatického do srozumitelného jazyka se jedná téměř o pohrůžku, nad níž se Kyjev rozhodně bude muset zamyslet.