Ruská armáda musí být efektivnější,

Putinská epocha však zřejmě i sem přinesla vítr změn, k nimž strnulé armádní velení nebylo s to se rozhoupat. Hybatelem z poslední doby se stal současný ministr obrany Anatolij Serďukov. Tento muž totiž není profesionální voják, ale ekonom a daňový odborník. Není tedy obtěžkán potřebou respektovat solidaritu, tolik obvyklou v kruzích nejvyššího ruského důstojnictva, a pokouší se přicházet se změnami i tam, kde to generalita za ony téměř dvě desítky let existence nekomunistického ruského státu nedokázala.

Když na podzim roku 2008 se svou představou armádní reformy přišel, na protest proti jeho zásahům podal demisi kupříkladu tehdejší náčelník Generálního štábu Jurij Balujevskij. Respektovaná vojenská příloha Nězavisimoj gazety tehdy napsala: „Všechny reformy, které provádí Anatolij Serďukov a jeho tým, vyvolávají mezi armádní veřejností napětí a vážné obavy. Generálové je pociťují jako chirurgické zásahy, k nimž se přistupuje bez odpovídající diagnózy a respektování názoru odborného koncilia.“

V čem spočívá nejnovější etapa ruské armádní reformy, vysvětlil den po Medveděvově podpisu příslušného výnosu současný náčelník Generálního štábu Nikolaj Makarov: Jeho podstata spočívá v tom, že dosavadních šest vojenských okruhů nahradí okruhy čtyři. V čele každého z nich pak bude stát tzv. Jednotné strategické velení. A co to bude znamenat konkrétně?

Místo Moskevského a Leningradského okruhu tu bude jednotné strategické velení Západ, které bude zahrnovat i dosud samostatnou Baltskou a Severní válečnou flotilu, Severokavkazský okruh se spojí s Černomořskou a Kaspickou flotilou v uskupení Jih, na bázi Povolžsko-Uralského a západní části Sibiřského okruhu vznikne jednotné strategické velení Střed, a východní část sibiřského okruhu a okruh Dálněvýchodní nahradí uskupení Východ.

Generál Makarov novinářům vysvětlil i to, co konkrétně tyto změny přinesou: Zmizí dublující se velitelské struktury a ve čtyřech nových sférách, spravovaných jednotným strategickým velením, v každém případě ubyde zejména vyyšších a vysokých důstojníků a generálů. K tomu jedno číslo, které není třeba nijak zvlášť komentovat: Zatímco v západních armádách je obvyklé, že důstojnický sbor tvoří zhruba šestinu armády, v případě armády ruské, doposud do značné míry obtěžkané sovětským dědictvím, je to celých třicet procent. Což je drahé, často nespravedlivé a jak ukázalo poslední tažení před dvěma lety do Gruzie, dokonce i kontraproduktivní. Právě tady se totiž ukázalo, že v ruské armádě pravá ruka často neví, co dělá levá, a úspěchu je dosahováno především početní převahou ve výzbroji i živé síle.

Zajímavé je, že podobný pokus ještě v sovětské armádě vznikl již před 35 lety. Tenkrát byl ovšem generalitou v zárodku potlačen jakožto mechanické kopírování schémat obvyklých v západních, tedy nepřátelských imperialistických armádách. Což jako argument stačilo.

Ekonom Serďukov, stojící v čele ruského obranného rezortu, ovšem tímhle rozhodně neskončí. O čemž ostatně svědčí i přísné oddělení civilního a vojenského sektoru v armádě, jež nejnovější fáze armádní reformy rovněž předpokládá. Už před skoro dvěma lety ruský ministr obrany prohlásil, že stavy současné ruské armády, čítající asi 1,1 milionu mužů, se musejí snížit nejméně o 10 %. Není to tedy tak razantní snížení, jaké před nějakými patnácti lety plánoval Boris Jelcin, který chtěl armádu jen půlmilionovou, ale za pozornost i tyto změny bezesporu stojí. Otázkou ovšem je, jak důsledné budou a jak reálné změny přinesou. Potěmkinovy vesnice totiž v ruských dějinách posledních staletí patří k nejdůležitějším fenoménům života této země.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.