Rušení sankcí

V OSN to ovšem Bush tak jednoduché mít nebude. Státy, které nebyly přesvědčeny o nezbytnosti vojenského řešení irácké krize, především Rusko a Francie, dnes připomínají, jak Američané zdůvodňovali svůj útok na Irák tím, že Husajn disponuje zbraněmi hromadného ničení. Američané je zatím nenašli a ani se jim nechce přiznat, že je Husajn v nějakém významném množství neměl. Tím by totiž zpochybnili nezbytnost vydatného bombardování. To, co americké bombardéry zničily, by nyní povětšinou americké firmy rády rekonstruovaly za peníze utržené z vývozu irácké ropy.

Logiku to má, jenom je divné, proč Bushova administrativa vlastně o zrušení sankcí OSN usiluje. OSN přece podle Američanů svou neochotou podpořit válku historicky selhala. I nyní přece může Bush prostě a jednoduše, jak už to on umí, říct, že těžit a prodávat iráckou ropu je správné, neboť je to v zájmu Iráčanů, demokracie a věčnosti, a o názor zbytku světa se nemusí zajímat. Háček možná bude v tom, že na rozdíl od jiných podobných akcí, při kterých Američané vaří a jejich koaliční spojenci myjí nádobí, se nyní k mytí nádobí nikdo příliš nemá.

Američanům by se hodilo, kdyby OSN koordinovala obnovu Iráku, humanitární pomoc, a kdyby pomohla s "politickým procesem", tedy ustavením místní správy a vlády. V Iráku je totiž zapotřebí i činností, které nepředstavují kšeft, nicméně osvobozené obyvatelstvo zajímají víc než kompletace karetního souboru bývalých prominentů.