Rudolf Kučera: I prezidenti jsou jenom lidé

Minulý německý prezident rychle pozbyl morální autoritu a musel abdikovat, současný buduje význam svého úřadu na silné osobní morální autoritě. V poslední době, patrně z pochopitelé potřeby víc do politiky zasahovat, se častěji vyjadřuje k různým politickým problémům, obhajoval například neoliberalismus nebo přistěhovalectví do Německa. Má plné právo na tyto názory, ale na druhou stranu jde o názory diskutabilní, které ovšem žádnou veřejnou politickou debatu nevyvolají, protože s hlavou státu se v Německu příliš nesluší polemizovat. Říkám to proto, že německý prezident Gauck se patrně nechce spokojit s rolí, kterou mu vymezuje ústava a buduje si nějakou přidanou hodnotu. Nelze se mu divit, protože je velmi výraznou osobností a takoví lidé dříve či později začnou pociťovat, že role, kterou jim ústava přiděluje, je do jisté míry, vzhledem k jejich schopnostem, omezuje.

Podobně, i když v jiném kontextu, je na tom patrně český prezident Miloš Zeman. Také on se od počátku výkonu svého úřadu cítí svými ústavně vymezenými pravomocemi omezován a snaží se o jejich extenzivní výklad. Na druhé straně ho některé pravomoci nebaví a snaží se jich zbavit. Jde například o amnestie nebo jmenování profesorů. Momentálně se realizuje pohovory s ministry, které bude jmenovat. Zjevně se baví tím, jaké napětí to vyvolává v adeptech na ministerské posty a jak divoce o tom spekulují média. Jediný efekt celého tohoto představení je v tom, ukázat veřejnosti jakou má moc a jak mu leží na srdci blaho státu. Lze si ovšem také představit jiný scénář. Rakouští politologové mluví například o tzv. Rollenverzicht, to znamená, že se rakouský prezident, jenž je také volen přímo, v určité situaci, v níž jde o blaho státu, se jisté části své role jednorázově zřekne. Aby nijak nenarušil například hladký průběh ústavní procedury jmenování vlády.

Měli bychom si tedy uvědomit, že i prezidenti jsou jenom lidé, kteří mají různé představy o naplňování jim svěřené ústavní role. Někteří cítí tuto roli spíše jako svěrací kazajku, jiní silněji pociťují spíše nadosobní odpovědnost.