Rozvojové země je v Kodani slyšet

Pracovní návrh připravený předsedajícím Dánskem, i když nebyl v podstatě žádnou novinkou, ostře napadly rozvojové země jako nepřijatelný, protože bere v potaz především zájmy bohatších zemí. Zato o dokumentu, který nachystala skupina zemí označovaná anglickou zkratkou BASIC, se zatím příliš nemluví, ačkoli právě on má velkou naději stát se základem kompromisu pro všech 192 zemí zastoupených v Kodani.

K pochopení, proč má právě tento návrh vyhlídky na úspěch, stačí rozepsat zkratku BASIC jako součet následujících zemí - Brazílie, Jižní Afriky, Indie a Číny. Potom je třeba představit místa, která zabírají na mapě světa, a dodat příslušné počty obyvatel. A pokud se tato pětice vedoucích rozvojových zemí může spolehnout na podporu mnoha dalších zemí, jsou základní ingredience pro úspěšný postup pohromadě.

Promyšlenou diplomacii dodala Čína. Proto skupina BASIC měla už koncem listopadu připravenou společnou vyjednávací pozici. Sedmadvacet zemí Evropské unie dolaďovalo svůj postup ještě tento čtvrtek a pátek na summitu v Bruselu.

Jak bude vypadat výsledný kodaňský kompromis - pokud se ho vůbec podaří najít - nelze ještě odhadnout. Už nyní je však vidět jádro největšího sporu. Rozvinuté země jsou ochotny snížít emise skleníkových plynů do roku 2020 ve srovnání rokem 1990 o dvacet procent a možná že ještě o deset více. Kladou si však podmínku, že měřitelné úsilí musejí vynaložit i rozvojové země. Ty však namítají, že bohaté země bohatly převážně v době, kdy si s něčím jako emise skleníkových plynů nelámaly hlavu. Proč by tedy nyní měly chudší země výdaji za méně škodlivé průmyslové technologie omezovat svůj hospodářský růst? V Kodani se vede spor o to, kdo nákup těch méně škodlivých technologií zaplatí. Takto vyhroceně se však v diplomacii ožehavé věci pojmenovávají jen výjimečně.

Proto návrh skupiny BASIC příliš nepopisuje, co udělají pro snížení emisí skleníkových plynů rozvojové země, ale zdůrazňuje, že závazky bohatých států musí být přesně stanovené. Kdo by měl jejich plnění měřit? Nově vzniklý orgán, Fond pro světové prostředí. To vypadá jako dobrý nápad, protože problémy zasahující celou planetu by měla mít na starosti globální instituce. Něco takového však nebude příliš po chuti Spojeným státům, které by raději viděly, aby dohled nad penězi, kterými by se měly platit nové technologie, spravovala již existující Světová banka.

Kde je rozdíl? Inu v tom, že v novém globálním fondu by nejspíše měli všichni účastníci stejné slovo jako na Valném shromáždění OSN, zatímco ve Světové bance platí, že čím více kdo přispívá, o to větší má právo rozhodovat.

Návrh skupiny BASIC má velkou šanci uspět Vychází ze zájmů zemí, které ho připravily, ale bere ohled i na to, co je dosažitelné, co se může stát základem přijatelného kompromisu. Zabalen do balíčku nevyhlíží jako vyhrocená pozice před bojem, ale jako návrh k diskusi. Příznačné je, že ačkoli se nejvíce práce na návrhu udělalo v Pekingu, Čína sama se k němu oficiálně nehlásí, i když potichu přiznává, že pevně dohodnutá společná pozice existuje. Cílem může být uchovat si prostor k dalšímu manévrování pro příští týden, kdy do Kodaně dorazí po rezortních ministrech šéfové států a vlád, na kterých bude, aby řekli konečné ano, anebo ne. Rozvinuté země, protože ještě společnou pozici nemají, to nebudou mít vůči těm rozvojovým vedeným skupinou BASIC snadné. Dosud platný protokol o snižování emisí skleníkových plynů z japonského Kjóta se netýká Spojených států, proto hlavní hráči na nynější klimatické konferenci OSN usilují hlavně o to, aby se k nové dohodě připojil nástupce George W. Bushe, protože bez účasti Američanů by se pracně budovaná konstrukce dohody musela nutně zhroutit.

Barack Obama to bude mít příští týden v Kodani zatraceně těžké. Svět od něj hodně očekává a v jeho vlasti, kde zdaleka ne všichni mají pro snižování emisí skleníkových plynů pochopení, je dost těch, kteří čekají na prezidentův chybný krok.

Pracovní návrh připravený předsedajícím Dánskem, i když nebyl v podstatě žádnou novinkou, ostře napadly rozvojové země jako nepřijatelný, protože bere v potaz především zájmy bohatších zemí. Zato o dokumentu, který nachystala skupina zemí označovaná anglickou zkratkou BASIC, se zatím příliš nemluví, ačkoli právě on má velkou naději stát se základem kompromisu pro všech 192 zemí zastoupených v Kodani.

K pochopení, proč má právě tento návrh vyhlídky na úspěch, stačí rozepsat zkratku BASIC jako součet následujících zemí - Brazílie, Jižní Afriky, Indie a Číny. Potom je třeba představit místa, která zabírají na mapě světa, a dodat příslušné počty obyvatel.

A pokud se tato pětice vedoucích rozvojových zemí může spolehnout na podporu mnoha dalších rozvojových zemí, jsou základní ingredience pro úspěšný postup pohromadě. Promyšlenou diplomacii dodala Čína. Proto skupina BASIC měla už koncem listopadu připravenou společnou vyjednávací pozici. Sedmadvacet zemí Evropské unie dolaďovalo svůj postup ještě tento čtvrtek a pátek na summitu v Bruselu.

Jak bude vypadat výsledný kodaňský kompromis - pokud se ho vůbec podaří najít - nelze ještě odhadnout. Už nyní je však vidět jádro největšího sporu. Rozvinuté země jsou ochotny snížít emise skleníkových plynů do roku 2020 ve srovnání rokem 1990 o dvacet procent, možná ještě o deset procent více. Kladou si však podmínku, že měřitelné úsilí musejí vynaložit i rozvojové země. Ty však namítají, že bohaté země bohatly převážně v době, kdy si s něčím jako emise skleníkových plynů nelámaly hlavu.

Proč by tedy nyní měly chudší země výdaji za méně škodlivé průmyslové technologie omezovat svůj hospodářský růst? V Kodani se vede spor o to, kdo nákup těch méně škodlivých technologií zaplatí.

Takto vyhroceně se však v diplomacii ožehavé věci pojmenovávají jen výjimečně. Proto návrh skupiny BASIC příliš nepopisuje, co udělají pro snížení emisí skleníkových plynů rozvojové země, ale zdůrazňuje, že závazky bohatých států musí být přesně stanovené. Kdo by měl jejich plnění měřit? Nově vzniklý orgán, Fond pro světové prostředí.

To vypadá jako dobrý nápad, protože problémy zasahující celou planetu by měla mít na starosti globální instituce. Něco takového však nebude příliš po chuti Spojeným státům, které by raději viděly, aby dohled nad penězi, za které by se měly platit nové technologie, spravovala již existující Světová banka. Kde je rozdíl? Inu v tom, že v novém globálním fondu by nejspíše měli všichni účastníci stejné slovo jako na Valném shromáždění OSN, zatímco ve Světové bance platí, že čím více kdo přispívá, o to větší má právo rozhodovat.

Návrh skupiny BASIC má velkou šanci uspět Vychází ze zájmů zemí, které ho připravily, ale bere ohled i na to, co je dosažitelné, co se může stát základem přijatelného kompromisu. Zabalen do balíčku nevyhlíží jako vyhrocená pozice před bojem, ale jako návrh k diskusi. Příznačné je, že ačkoli se nejvíce práce na návrhu udělalo v Pekingu, Čína sama se k němu oficiálně nehlásí, i když potichu přiznává, že pevně dohodnutá společná pozice existuje. Cílem může být uchovat si prostor k dalšímu manévrování pro příští týden, kdy do Kodaně dorazí po rezortních ministrech šéfové států a vlád, na kterých bude, aby řekli konečné ano, anebo ne.

Rozvinuté země, protože ještě společnou pozici nemají, to nebudou mít vůči těm rozvojovým vedeným skupinou BASIC snadné. Dosud platný protokol o snižování emisí skleníkových plynů z japonského Kjóta se netýká Spojených států, proto hlavní hráči na nynější klimatické konferenci OSN usilují hlavně o to, aby se k nové dohodě připojil nástupce George W. Bushe, protože bez účasti

Američanů by se pracně budovaná konstrukce dohody musela nutně zhroutit. Barack Obama to bude mít příští týden v Kodani zatraceně těžké. Svět od něj hodně očekává a v jeho vlasti, kde zdaleka ne všichni mají pro snižování emisí skleníkových plynů pochopení, je dost těch, kteří čekají na prezidentův chybný krok.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .