Rozpočet - otázka přežití

Z pohledu politiků je tomu však jinak. Když rozhodují o rozpočtu, mají největší možnost ovlivnit hospodářství, společnost, své budoucí zvolení. Proto je sestavování rozpočtu největší strategickou bitvou, kde politici využívají veškerou vynalézavost a um, aby prosadili svou. Strategická bitva o rozpočet roku 2008 už začala. Ministr financí Miroslav Kalousek stanovil základní pravidla rozpočtu a odpůrci už hledají slabá místa.

Kalousek o svých plánech leccos řekl už dříve, ve středu však předložil rozpočtovému výboru ve sněmovně první dokument, návrh konvergenčního programu, který má na žádost Evropské komise stanovit mantinely pro snižování rozpočtového schodku. Z dokumentu je do značné míry jasné, jak na to půjde.

Prvním a základním zjištěním, který z podrobného přehledu o státních financích vyplývá, je fakt, že není nemožné schodek státního rozpočtu zvládnout.

Letos má deficit dosáhnout čtyř procent HDP a v příštím roce se automaticky sníží na tři a půl procenta, i kdyby Kalousek nic nedělal. Jen by stačilo dohlédnout, aby sociální dávky nerostly o víc, než osm procent, a aby jednotlivá ministerstva příliš neutrácela.

Pak už stačí najít patnáct miliard, a schodek dosáhne tří procent HDP, jak předepisují Maastrichtská kritéria a Evropská komise. Najdou se například tak, že se sociální výdaje v roce 2008 nezvýší o víc než o čtyři procenta. A právě takovou cestu Kalousek doporučuje. Na první pohled není úplně těžké zachraňovat rozpočet, když ekonomika roste.

Ovšem ne nadarmo se říká, že ďábel se skrývá v detailu. Pokud jde o rozpočet, je možné dokonce říci, že v detailech se skrývá celé peklo. Zvýšit sociální výdaje jen o čtyři procenta nemusí být tak snadné. Největší část z nich tvoří důchody, které budou letos stát něco přes 280 miliard. Podle zákona se musí zvýšit o inflaci a třetinu nárůstu průměrné mzdy. Pokud bude mít ministr Kalousek štěstí a dost velké slovo ve vládě, může se do čtyř procent vejít. To se však nepočítá s tím, že důchodců přibývá, loni to bylo navíc o třicet jedna tisíc starobních důchodců a o deset tisíc částečných invalidních důchodců. Kdyby pokračoval stejný trend - a neexistuje důvod, proč by neměl pokračovat - bude to stát čtyři miliardy nad potřebnou hranici.

Zároveň se očekává, že pokud zůstanou v platnosti současné zákony, tak se o deset miliard zvýší náklady státního rozpočtu na dvě další nejvyšší sociální položky, konkrétně nemocenskou a sociální podporu. To znamená dalších šest nebo sedm miliard nad limit, který není možné překračovat. Důsledky jsou jasné - beze změny zákonů se potřebné peníze nenajdou.

S tím však těžko může souhlasit sociální demokracie. Její finanční expert Bohuslav Sobotka už upozornil, že chystané škrty v nemocenské se mu nelíbí. Pokud jde o úspory ve státní sociální podpoře - jde tam především o rodičovský příspěvek -, tak tento plán se vládní politici zatím ani neodvážili zveřejnit.

Tím očekávané Kalouskovy potíže nekončí. Jeho koaliční kolegové z Občanské demokratické strany totiž ve volebním programu slíbili, že především sníží daně. A to do té míry, že celková daňová kvóta klesne pod 34 procent.

Protože dnes se kvóta blíží k pětatřiceti procentům, tak to samo o sobě nebude příliš obtížné. V této chvíli však bude mimořádně těžké, najít další úspory, aby bylo možné daně snížit už od ledna 2008, jak ODS samozřejmě plánuje. V sociální oblasti už mnoho prostoru k úsporám nezbývá, proto bude nutné sáhnout na zdravotnictví, případně na rozpočty jednotlivých vládních úřadů. Obojí bude mimořádně bolestné. Občanští demokraté a především bývalý ministr financí Vlastimil Tlustý nepřijmou žádné výmluvy, že teď není možné daně snižovat. Tlustý totiž měl úplně opačný plán, než Kalousek. Doporučoval nejdříve dramaticky snížit daně a klidně připustit další propad veřejných financí. Nízké daně totiž pomohou ekonomice dostatečně, aby její výnosy za pár let rozpočtový schodek srovnaly.

Ekonomové dávají za pravdu Kalouskovi, že na nižší daně si budeme muset nejdříve vydělat úsporami, to ale ministrovi v politickém boji nepomůže. Hledá tudíž podporu, kde se dá - například u prezidenta Václava Klause a u Evropské komise.

Bitva teprve začíná a teď bude záležet na Kalouskovi, kdy zveřejní svůj konkrétní postup, tedy o kolik sníží sociální dávky a o kolik sníží sazby jednotlivých druhů daní. Vzhledem k tomu, že chce detaily prozradit až koncem března, pak je jisté, že před snadnou úlohou nestojí. Ministrovi financí a celé vládě však stojí za to riskovat, ve skutečnosti jim ani nic jiného nezbývá. Nejde totiž jen o to, že by si neužili přerozdělování. Pokud se rozpočet nepodaří sestavit, druhý Topolánkův kabinet skončí stejně neslavně, jako ten první.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .