Rozpočet jako nepromokavý zimník

14. září 2009

Z pohledu veřejnosti i médií to vypadá, že současná vláda Jana Fischera není důležitá. Jde většinou o bezbarvé úředníky. Zároveň se zdá, že důležitý není ani rozpočet, který tato vláda ve středu schválila. Vždyť se kvůli němu ministři ani nehádají. Všechno je takové normální a bez výrazu.

Ovšem jsou to právě Fischerovi lidé, kteří byli povoláni čelit největší ekonomické krizi od třicátých let minulého století. A jejich rozpočet má být tím hlavním nástrojem, který pomůže krizi překonat.

Možná je to tím, že mnoho lidí si krizi vůbec neuvědomuje. Vždyť se nic neděje, lidé dál chodí do práce, jejich úspory v bankách jsou bezpečné a ceny nerostou. To je ovšem mylný dojem, kterému lidé propadli i ve zmíněných třicátých letech. A stejně mylný je také dojem, že dočasná Fischerova vláda a její rozpočet nejsou významné.

Opravdu není důvod, aby rozpočet vyvolával nějaké emoce. Proti tomu minulému nepřináší velké změny a ve většině kapitol prostě šetří. Výjimkou je růst vládních investic, což je osvědčené protikrizové opatření. Investice těžko mohou vzbudit nadšení, protože víc jak polovina míří na stavbu dálnic, které jsou často neúčelné a předražené. Ovšem jak říká ministr financí Eduard Janota, v ostatních oblastech

Peníze se zvýší ještě v dotacích obcím, které trpí výpadkem daní ještě víc, než státní pokladna. Lépe na tom bude podpora exportu a zřejmě i zdravotnictví. V případě exportu jde o stejný případ jako u dálnic, bez vývozu se naše ekonomika neobejde. A i když export zajišťují především obchodní vazby nadnárodních firem, proč nepřidat byť nevelkou částku ryze českým exportérům.

Se zdravotníky je to větší problém. Pojišťovny mají vysoké rezervy a navíc si bílý resort navykl hodně a neúčelně utrácet. Je to podobné jako s dálnicemi. Ale proti skutečně silným lobby jako jsou stavitelé dálnic nebo zdravotníci může úřednická vláda jen těžko vystupovat. Bylo by to neúčelné plýtvání energií. Dramatickým rozhodnutím je zmrazení penzí, ovšem za ním stojí vláda jako celek. Pokud by se penze zvýšily, muselo by se ve všech kapitolách ještě víc škrtat. Sedm miliard korun není málo peněz.

Premiér i jeho ministr financí jdou cestou možného. Právě tento bezvýrazný a opatrný rozpočet je zřejmě jedinou možnou cestou, jak proti krizi při slabých silách českého státu něco dělat a jak se vyhnout největším rizikům.

Protože rizika existují a prakticky se na ně nedá připravit, situaci obdobnou té dnešní totiž nikdo ze současníků nezažil. Požadavkem dne je opatrnost, která by měla zabránit, aby se nějakému z rizik zbytečně nevycházelo vstříc.

Česku může hrozit vysoký rozpočtový schodek, který už poslal k zemi Maďarsko a pobaltské státy. Janotova vláda sice chystá rekordní rozpočtový deficit, snaží se ho však udržet pod kontrolou a zatím se zdá, že by se to mohlo povést. Může k tomu přispět zdařilý manévr s takzvaným Janotovým balíčkem. Politické strany ho jednoznačně odmítají a ve sněmovně tedy nemá šanci. Ale čím víc se o balíčku mluví, tím všichni lépe vědí, že v případě potíží máme k dispozici nástroj, který ze dne na den pomůže získat desítky miliard v roční perspektivě. Pokud by bylo zle a my jsme žádali o pomoc Mezinárodní měnový fond, může být balíček přinejmenším dobrým vyjednávacím argumentem.

Na druhé straně se krátí platy státních zaměstnanců a nezvyšují penze. Jistě by šlo šetřit víc, nic se ale nesmí přehánět. Když lidé dostanou peníze, jistě je také utratí a ekonomika se nezhroutí. Najít správnou míru je obtížné, ovšem úroveň mzdových a sociálních výdajů zvolená Fischerovou vládou není viditelně nesprávná.

Zbývá riziko evropských dotací, které se Čechům očividně nedaří čerpat. V ekonomických kruzích se stále častěji diskutuje varianta, podle níž koncem roku penězovod z Bruselu vyschne. Češi nedokázali dobře nastavit systém financování, dostali zálohy, ale další peníze už čekat nemohou. Nedá se vyloučit, že právě tento verdikt koncem roku Evropská komise vynese. Ovšem i na tento černý scénář je vláda do značné míry připravena. Evropa nemůže v časech krize kohoutky úplně uzavřít už z politických důvodů. Bude tedy možné domluvit nějaké výjimky. Plán čerpat co nejvíc, celých 36 miliard na dálnice, je v této souvislosti rozumný. S jednou výjimkou se tak dostaneme ke slušným penězům a minimálně dotace na stavbu silnic zúřadovat umíme. Na tom, co dělá vláda, není nic povznášejícího, to ale není ani na krizi. Krize se často přirovnává k drobnému padajícímu dešti, který zpočátku nevadí, postupně je ale i pod kabátem stále víc mokro a stále víc zima. Pokud budou finanční a hospodářská opatření vlády kvalitním a málo promokavým zimníkem, tak učiní všechno, co bude třeba, a víc, než kterákoli vláda České republiky předtím. Žádná sláva to není, protože ani být nemůže.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

autor: Petr Holub
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.