Rozpočet

18. prosinec 2002

Vláda prosadila rozpočet. Opak by znamenal rozpočtové provizorium a vládní krizi, tedy nestabilitu, jež by nás zrovna v příštím roce, kdy je ve hře vstup do EU, přišla draho. Špatný rozpočet je tedy lepší než žádný. Proč ale vláda místo špatného rozpočtu, podle kterého mají být výdaje státu o sto jedenáct miliard vyšší než příjmy, nesestavila rozpočet dobrý?

Opozice říká, že vláda deficit snížit neumí a vláda tvrdí, že ho snížit nelze. Ekonomičtí analytici spatřují trvalý problém veřejných financí v mandatorních výdajích. Těmi jsou hlavně důchody, nemocenská a sociální příspěvky. Výdaje dané zákonem budou v příštím roce činit jednačtyřicet procent z předpokládaného příjmu. Analytici tvrdí, že při stagnujících rozpočtových příjmech a neschopnosti vlády snížit zbývající výdaje se jedná o neudržitelný trend. Bez reformy veřejných financí začneme zaostávat za okolními státy. To by vyvolalo negativní reakci investorů s důsledkem růstu úrokových sazeb, oslabení měny a zpomalení hospodářského růstu. Že je radikální reforma veřejných financí nezbytná je ale snazší říct, než provést. Chceme, aby vláda šetřila na úkor naší bezpečnosti? Anebo na úkor zdraví, vzdělání či státní správy? Přestaneme opravovat památky a necháme krajinu ladem? Tudy zjevně cesta nevede.

Problémy státu, a nikoli pouze našeho, nespočívají v jeho výdajích, ale v příjmech. Státu přibývají povinnosti, přičemž mu vysychají zdroje. Volení politici spravují stále se tenčící veřejné rozpočty, zatímco rostou zisky investičních bankéřů a nadnárodních korporací. Reforma veřejných financí je žádoucí na straně příjmů, a to je proces myslitelný buďto globálně, anebo vůbec. U chudých vlád pramálo sejde na tom, zda jsou pravé či levé.

autor: iho
Spustit audio