Rozpaky z vládní politiky ve zdravotnictví

O tom, jak řídit zdravotnictví, jednala ve středu vláda. Směle lze říci, že nechala stranou všechny důležitější záležitosti. Udělala jediné: slíbila třemi a půl miliardami oddlužit krajské nemocnice, za tři miliardy doplatí pohledávky pojišťoven a uhradí půl miliardy za pojistné, které nezaplatily České dráhy. Naopak se na vládě nemluvilo o tom, jak zabránit, aby se pojišťovny a nemocnice opět nezadlužily. Podle vicepremiéra Bohuslava Sobotky bude vláda mluvit o reformě systému v lednu, až její návrh připraví koaliční komise expertů. Takové zdržení by se ještě dalo omluvit. Bohužel vysvětlení nevypadá příliš věrohodně.

Koaliční komise totiž doporučila kromě oddlužení ještě jednu věc - navrhla jak financovat zdravotnictví v příštím roce, aby se růst dluhů zastavil. V tom byly jednoduché byrokratické zásahy, které by skutečně stanovily hranici nekontrolovanému plýtvání - především by se napsala úhradová vyhláška, která by zastavila zvyšování počtu výkonů a připustila růst výdajů nejvýš o dvě procenta. Vedle toho komise doporučila nezvyšovat ceny léků. Pokud by se měly měnit, pak jedině směrem dolů. Vláda doporučení ignorovala a Sobotka to vysvětlil tím, že zmíněné věci jsou v kompetenci ministryně zdravotnictví Marie Součkové.

Nabízí se hned celá řada otázek. Chtěla vláda zdravotnictví pomoci, anebo nechtěla? Pokud ano, tak udělala pouze populistické gesto když mimořádně přidala sedm miliard. Vůbec jí ale nezajímalo, jak se utratí nejméně 140 miliard, které budou v příštím roce rozdělovat zdravotní pojišťovny. Třeba se bála tak nepopulárních opatření. Třeba je pod vlivem mocných zdravotnických lobby, které si žádné mantinely u výdajů nepřejí.

Možná se ale vláda zalekla něčeho jiného. Zdravotnictví je složitá záležitost a ministři nechtěli rozhodovat o něčem, čemu dokonale nerozumějí. Fakticky ale nechávají věci jít samospádem. Je možné, že na ministerstvu vznikne úhradová vyhláška. Nelze vyloučit, že kategorizační komise, kde o cenách léků rozhodují zástupci ministerstev a pojišťoven zmrazí ceny. Není to ale jisté a vláda se k tomu - jak je vidět - vyjadřovat nechce. Snaží se umýt ruce, ale tato snaha bude stejně málo úspěšná jako v případě Pontského Piláta. Pokud se neprosadí názor komise expertů na úhradu zdravotnické péče a na úhrady, zůstane odpovědnost stejně na vládě.

Další otázkou je, k čemu je vlastně ministryně zdravotnictví a proč ji premiér vlastně drží na jejím místě. Zdravotnictví vstupuje do dalšího roku s nejistotou o dalším vývoji, o reformách se dosud jen mluví, vláda neměla ke své debatě k finanční krizi žádné podklady. Neschopnost vlády stanovit další postup může být hodnocena jako selhání ministryně a může být dostatečným důvodem k její výměně. Už se také hovoří o jejím nástupci, kterým by měl být poslanec sociální demokracie a bývalý ředitel městské nemocnice Josef Kubínyi.

Vláda snad prokázala dobrou vůli, po její akci na záchranu zdravotnictví ale zůstává příliš mnoho otázek.

Co tedy můžeme čekat konkrétně? Nemocnice i pojišťovny se opět začnou zadlužovat. Přispívat k tomu budou i nepromyšlené investice a zřejmě také zbytečně drahé léky. Stále více lékařů bude prchat před nejistotou českých poměrů do ciziny, nahradí je ovšem kolegové ze Slovenska.

Finanční záležitosti nejsou žádná úplná katastrofa, protože vláda za rok či za dva zdravotníky zase oddluží - jejich lobby se dosud neubránil nikdo. Jenže se tak zvětšují rizika.

Při současném systému se peníze neefektivně ztrácejí a nepřispívají k tomu, aby zdravotní péče skutečně pomáhala občanům. Pověst zdravotníků dosud žije z toho, jak se služby rázem zlepšily počátkem devadesátých let. V této chvíli se ale už cesta ke světlým zítřkům zastavila a věk českých občanů se dál neprodlužuje.

Proti kvalitě západní medicíny dosud zbývají značné rezervy. Hledat v čem jsou a jak na ně shromáždit finanční prostředky - to těžko může dokázat zdravotnictví, které se marně potýká se svými dluhy.