Rozpaky nad novým ministrem vnitra

19. prosinec 2000

Ve vlekoucí se přestavbě Zemanova kabinetu se výměna ministra vnitra stává znovu důvodem k diskusím. Vyvolávají je premiérova úterní slova, že byl na Grulichovo místo dosazen Stanislav Gross proto, aby bylo možno "razantněji bojovat proti závažné hospodářské kriminalitě". Odcházející ministr měl prý naproti tomu spíše za úkol rozjet reformu veřejné správy, což se mu více méně podařilo, takže jeho nástupce v tom nyní bude pokračovat

Grulich sám vidí své působení na ministerstvu ovšem spíše obráceně: výsledky policejní práce se pod jeho vedením resortu vnitra prý markantně zlepšily,- konkrétně, pokud jde o statistiku sledovaných a vyřešených případů, o 20 až 30 procent, zatímco reforma veřejné správy naopak vstupuje do velice ožehavé fáze, kdy bude nutno delegovat pravomoci z centra na krajské policejní správy- a zároveň personálně zajistit, aby tamní ředitelství byla schopna nové samostatnosti vůbec dostát.

Na první pohled se Grulichovi dokonce dostalo podpory ze strany prezidenta, který práci policejních útvarů pochválil, na zmaření údajných pokusů o jejich destabilizaci přizval BIS a svá podezření nakonec formuloval jako varování před mafiánským kapitalismem. Pro úplnost dodejme, že na to spolehlivě zareagoval Václav Klaus, který prezidenta nařkl z očerňování vlastní země a z urážky milionů jejích obyvatel. Na což Václav Havel opáčil, že ony miliony chtěl naopak bránit, protože daňoví poplatníci to budou, kdo nakonec nevyjasněné privatizační podvody , vytunelované podniky a banky zaplatí.

Tahle bouře ve sklenici vody se nepochybně ještě nějaký čas neuklidní, ale rozhodně by neměla odvést pozornost od hlavního problému. Ani premiérovo pesimistické ohodnocení policejní práce totiž není od věci: podle expertů se v ČR doposud vypralo skoro 200 miliard černých peněz, pocházejících nejen z privatizačních nebo daňových podvodů, nýbrž především z výtěžků organizovaného zločinu. Jsou to peníze za drogy, prostituci, nelegální prodej zbraní a nečisté finanční machinace, které se většinou deklarují jako výnosy z fingovaného podnikání a pak se rafinovanými převody umístí na legálních bankovních kontech .

Teprve v roce 1996 byl pro cílený boj s těmito jevy založen při ministerstvu financí zvláštní útvar, jehož dosavadní bilance však skutečně není oslnivá. Podle zprávy, předložené v pondělí vládě, podal zmíněný útvar 97 trestních oznámení. Z toho se jich 52 vyšetřuje, 20 jich bylo odloženo s poukazem, že nejde o trestné činy, v 17 případech bylo sděleno obvinění z trestného činu, avšak pouze ve čtyřech případech byl podán návrh na žalobu.

Věru by nepřekvapilo, kdyby tím byl premiér natolik frustrován, že by se rozhodl vyměnit ministra vnitra. V tom případě ale nedává příliš velký smysl, že se Grulichovým nástupcem stal zrovna Stanislav Gross. Ten zatím dokázal pouze to, že si dovede uvnitř své strany budovat vlivné postavení. Vzhledem ke svému mládí toho o moc víc ani stihnout nemohl.

Zemanovo ubezpečování, že se Gross údajně bezpečnostní problematikou léta zabývá, nezní zdaleka tak přesvědčivě, jako například slova Petry Buzkové, že Grossova odchodu bude v Parlamentu škoda, protože to byl schopný a zkušený vyjednavač. To druhé má veřejnost přece jen možnost posoudit, zatímco údajná Grossova záliba v bezpečnostní problematice jí zůstala spolehlivě skryta. Spíše dával tento mladý politik v tomto ohledu zatím najevo značnou naivitu: konkrétně například, když se před časem na televizní obrazovce spolu s poslancem za ODS Římanem upřímně rozhořčoval nad tvrzením senátora Žantovského, že vízová povinnost se státy bývalého Sovětského svazu by ČR usnadnila boj proti činnosti ruských tajných služeb na našem území, protože podle Grossova názoru prý tyhle dvě věci spolu vůbec nesouvisí.

Jestli je Stanislav Gross odborníkem na svém místě, bude tedy muset v čele resortu vnitra teprve prokázat. Do té doby si všichni aktéři této personální výměny musejí dát líbit podezření, že jim jde v prvé řadě o to, aby dostali toto klíčové ministerstvo a především policii pod svůj vliv. Nelze z toho vyjmout ani Václava Grulicha, který se zpočátku snažil Zemanovu naléhání na personální výměnu šéfů dvou klíčových policejních útvarů očividně vyhovět - a na nezávislost policie začal klást důraz teprve, když se mu to nepodařilo a když pochopil, že jsou tudíž jeho dny v ministerském křesle sečteny.

Snaha o kontrolu policie ze strany politiků přitom rozhodně není novinkou: jde v podstatě o dědictví totalitní minulosti, ze kterého se nejen policie, ale i mnohé další instituce dodnes zcela nevymanily. V případě policie, která stojí v boji s organizovaným zločinem a korupcí před téměř nadlidským úkolem, je to ovšem stav nejen tristní, nýbrž i nebezpečný: vždyť kdoví, jakého našeptavače má pro změnu Stanislav Gross.

Spustit audio

Více z pořadu