Rozložit odpad na suroviny umíme dokonale, tvrdí firma LOGeco. Tak změřte škodliviny, žádá ekolog
Česká soukromá společnost LOGeco vyvinula technologii na zpracování odpadu, která se zdá být revoluční. Češi na ni mají patent a je uznána jako vynález. Do zařízení ERVO lze vložit takřka jakýkoliv odpad a vycházejí z něj jen suroviny určené k další průmyslové výrobě, bez dalšího odpadu a škodlivin. Jde o geniální nápad, nebo o podvod?
„Vývoj zařízení k patentovému řízení trval osm let, dnes je registrován užitný vzor a vše je registrováno jako vynález,“ říká v pořadu Zaostřeno majitel firmy LOGeco Miroslav Šilhan.
Na vývoji se podílel početný tým vědců z České republiky i zahraničí. „Vytváříme základní surovinu, tedy vracíme odpady tam, kde vznikly. Výstupy z jednotky jsou v podstatě poloprodukty k tomu, aby surovina byla opět použita.“
V Česku zatím funguje jen jeden tento stroj.
Čtěte také
„Do konce roku plánujeme mít podepsané smlouvy na dodávku asi šesti kusů zařízení. Směřujeme také do zahraničí, protože dokážeme zpracovat netříděný komunální odpad, a to je celosvětový problém,“ říká Šilhan.
Jedno zařízení zvládne zpracovat až 15 tun odpadu denně a k obsluze stroje stačí dva lidé. „Přimícháme do odpadu takové chemikálie a katalyzátory, které způsobí, že se odpad sám rozloží na původní stavební organické jednotky,“ vysvětluje vedoucí výzkumného týmu Michal Halko.
A pokračuje: „Tekutá složka se dá použít v chemickém průmyslu pro opakovanou výrobu polyethylenu a polypropylenu a podobně. Máme 30 odzkoušených způsobů, jak tuto tekutou složku využít. Dalším výstupem je uhlík, který má stovky příkladů užití.“
Počítač detekuje přítomnost vybraných látek, které by se mohly z nebezpečného odpadu uvolnit, a změní dávkování katalyzátorů a neutralizátorů tak, že jsou tyto látky zlikvidovány. Průběžně provádíme kontrolu a na výstupu zatím nemáme problém s tím, že by se nám objevovaly škodlivé látky.
Michal Halko
„Materiál, než vstoupí do stroje, musí být nadrcen ideálně na třícentimetrové kusy. Nemusí se sušit, vlhkost nevadí, nemusí se třídit, stačí skutečně jen nadrtit,“ vyzdvihuje Halko.
„Škodlivé látky neměříme, nejsou“
U jiných přístrojů, které pracují na principu depolymerizace, varují ekologové před vznikem škodlivých dioxinů, které mohou unikat do ovzduší.
Tiskový mluvčí společnosti LOGeco Jan Martínek ale označuje tuto technologii za dokonalou: „Umíme depolymerizaci řídit a mohou jí projít jak všechny druhotné suroviny, tak i ty odpadové.“
„Nechci do toho úplně házet vidle, ale dostupné materiály si v mnohém protiřečí,“ oponuje předseda sdružení Arnika a odborník na toxické látky Jindřich Petrlík. „Také nebyly zatím změřeny všechny chemické látky, které mohou vznikat a mohou se dostávat do ovzduší nebo výstupních surovin.“
Nebyly konkrétně změřeny polychlorované dioxiny a furany. Nenašel jsem výsledky měření rtuti ani dalších organických látek, které dlouho přetrvávají v životním prostředí a jsou nebezpečné ve velice nízkých koncentracích.
Jindřich Petrlík
Martínek ale vysvětluje, že výjimečnost jejich technologie spočívá v tom, že v procesu zpracování vstupních látek nejsou ani vytvořeny fyzikálně-chemické předpoklady pro vznik těchto škodlivých látek.
„Máme to vyzkoušeno nejen našimi analýzami, ale i analýzami v renomovaných laboratořích. Tyto závěry analýz jsou na našich webových stránkách,“ upozorňuje mluvčí.
Petrlík: Škodliviny mohou vznikat
Ekolog ale připomíná, že vývojáři podobných zařízení na depolymerizaci také tvrdí, že v nich škodlivé látky nemohou vznikat. „Ale když dojde na konkrétní měření, tak se tam ty látky bohužel objeví. A tady se ve výsledcích analýz objevují fenoly, což je jeden z prekurzorů vzniku dalších látek.“
Máme prostě doklady o tom, že tyto škodlivé látky tam nemohou vznikat. To jsme konzultovali s desítkami vědeckých pracovníků, na které se obracíme, protože jde o velmi složitou technologii. My si také umíme se škodlivými látkami poradit, proto se to nazývá katalytická depolymerizace, takže tyto látky eliminujeme na samém začátku.
Jan Martínek
V Česku ročně vzniká 6 milionů tun komunálního odpadu. „Je tu obrovský prostor pro to, aby se tato chemická cesta použila na rozklad těchto odpadů a získání vzácné suroviny, která půjde zpět do výroby,“ shrnuje mluvčí společnosti LOGeco Jan Martínek.
„Daleko lepší by bylo se orientovat na mechanickou recyklaci, ale na prvním místě je naprosto nutné omezit výrobu a spotřebu plastů. Obávám se, že když budou existovat takovéto technologie, tak pominou i důvody k omezování spotřeby plastů,“ varuje Jindřich Petrlík.
Celý pořad si můžete poslechnout ze záznamu.
Související
-
Na Lounsku by se mohl z vytříděných odpadů vyrábět tzv. plastový beton
U obce Vrbička na Lounsku má vzniknout provoz na zpracování plastů. V areálu tamní skládky komunálního odpadu ho chce postavit soukromý investor.
-
Vědci vytvořili mutaci enzymu, která rozloží plastové láhve během několika hodin
Vědci vytvořili mutantní bakteriální enzym, který je schopný rozložit plastové láhve za účelem recyklace během několika hodin.
-
Na igelitce není nic špatného. Problém nejsou plasty, ale jednorázové plasty, tvrdí enviromentalista
Papírovou, nebo snad raději bavlněnou tašku místo té plastové? Otázka, jak se nejen jako spotřebitel rozhodnout ekologicky správně, není vůbec jednoduchá.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.