Rozhodnutí Ústavního soudu - Salm

Ústavní soud ve čtvrtek rozhodl, kníže Hugo Salm byl československým občanem. To je pro další pokračování celého případu - zatím - klíčové. Ústavní soudci zrušili verdikt ministerstva vnitra, podle kterého Salm nebyl československým občanem, i pozdější potvrzující verdikt Nejvyššího správního soudu. Dědicům Hugo Salma se tak otevírá cesta k uplatňování nároku na 7000 hektarů pozemků na Blanensku, včetně zámku v Rájci na Svitavou.

Případ je to letitý a zapeklitý a jeho konec, jak ještě zjevím, je nejspíš hodně daleko.

V roce 1992 požádali dědicové knížete Hugo Salma o navrácení oněch zhruba sedmi tisíc hektarů zemědělské půdy a lesů převážně na Blanensku, včetně zámku v Rájci na d Svitavou, dalšího zámku v Blansku a ještě jiných nemovitostí na Blanensku.

V roce 1997 Městský soud v Praze uznal nárok dědiců, který byl před tím dvakrát zamítnout okresním pozemkovým úřadem v Blansku. Městský soud uznal, že Hugo Salm získal po válce tzv. osvědčení o zachování československého občanství, zemřel však dříve, než mu občanství mohlo být uděleno. V roce 1998 schválil Okresní pozemkový úřad v Blansku žádost Salmů o vrácení zámku v Blansku, jakož i dalších budov, lesů a polí. Proti tomuto rozhodnutí se však odvolaly Lesy České republiky, blanenská radnice a Muzeum Blanska, které byli stávajícími vlastníky majetku.

V roce 2000 brněnský krajský soud rozhodnutí pozemkového úřadu o vydání zámku v Blansku, jakož i dalšího majetku, zrušil.

V březnu 2001 rozhodl krajský soud v Hradci Králové, že společnost Lesy České republiky má Salmům vrátit 300 hektarů půdy na Blanensku. Předtím týž soud přiřkl Salmům nárok na vydání další půdy, rovněž na Blanensku. Lesy České republiky podaly proti rozhodnutí stížnost k Ústavnímu soudu. V červnu roku 2002 rozhodl ministr vnitra Stanislav Gross, že Hugo Salm nebyl po druhé světové válce československým občanem, majetek mu byl zabaven podle Benešových dekretů. Potomci Huga Salma se odvolali.

V červenci roku 2002 rozhodl ministr zemědělství Jan Fencl, že na záek v Blansku s přilehlými pozemky se nevztahuje zákon o půdě, neboť nejde o zemědělský majetek, Proto tedy nemohou být zámek a pozemky vydány v restitučním řízení.

V listopadu 2002 rozhodl pozemkový úřad v Blansku, že Salmové nemají nárok na vydání blanenského zámku. Při tomto rozhodnutí vycházel pozemkový úřad z předchozího rozhodnutí ministerstva zemědělství, že na zámek nelze uplatnit nárok v rámci zákona o půdě, což žadatelé akceptovali.

V listopadu 2003 pak Nejvyšší správní úřad potvrdil rozhodnutí ministerstva vnitra, že Hugo Salm nebyl po válce československým občanem. Až potud to je celkem jednosměrné. Do protisměru se celá věc otočila 18. srpna, kdy Ústavní soud, jak shora řečeno, tyto verdikty ministerstva vnitra i Nejvyššího správního úřadu zrušil.

A to s tím, že verdikty obou státních orgánů porušily Listinu základních práv a svobod. Podle ústavních soudců byl verdikt Nejvyššího správního soudu, cituji dle ČTK, "v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními. V takovém případě měl správní soud svůj verdikt velmi pečlivě odůvodnit, což neučinil."

Popravdě řečeno, výrok Ústavního soudu (nic vyššího už v téhle zemi nemáme), je na jedné straně přijatelný pozitivně v tom smyslu, že má-li někdo dostatek trpělivosti, důkazů a právní zarputilosti, nakonec by se své porce spravedlnosti mohl dočkat.

Na straně druhé je poměrně nesnesitelné pomyšlení, kolika všemožnými peripetiemi se občan musí nechat provláčet, aby prolomil téměř nedobytnou hradbu úřednictva, hájící mnohdy podvodem či horším zločinem nabytý tzv. "státní" majetek. Neboť i potomci šlechtických rodů jsou občané se všemi právy, nejenom následníci bolševických katů a lidových správců kdysi ukradeného majetku.

Což mi připomíná, že jsem ještě neřekl, jak to obvykle v komentářích k těmto kauzám dělávám, že jsem se ještě nikdy nesetkal s tím, že by kterýkoli potomek šlechtického rodu, jemuž byl navrácen kdysi zabavený majetek, dokázal tento devastovat a ničit způsobem, jakým to svedla řada státních správců.