Rozdílná receptura neznamená horší kvalitu, hájí se výrobci potravin
Jsou potravinové výrobky určené pro východoevropský trh méně kvalitní než stejné produkty prodávané v západní Evropě? Receptury se nezřídka skutečně liší, to ale nemusí znamenat nižší kvalitu.
Tak komentuje stížnosti východoevropských zemí portál německého deníku Die Zeit.
Pokud se Evropská unie v nejbližší době rozpadne, bude to dost možná kvůli několika sklenicím Nutelly, glosuje zpravodajský server. Politici východoevropských unijních členů se sjednotili v boji proti rozdílným standardům a tomu, aby jejich země byly „popelnicí Evropy”. Jde jim o kvalitu potravin a takzvaný „potravinový rasismus” nadnárodních koncernů, zřetelný právě u známé snídaňové cukrovinky.
Není oříškový krém jako oříškový krém a ve východoevropských zemích se údajně prodává zboží druhé jakosti. Česko, Slovensko, Polsko, Maďarsko, nebo i Rumunsko a Litva to tak alespoň vnímají a hodlají se proti tomu bránit, píše Die Zeit.
Tyto země vytýkají západním sousedům, že známé potravinářské koncerny dodávají do východní Evropy výrobky nižší kvality. Produkty stejné značky se podle nich v jednotlivých zemích výrazně liší. A rozbory složení potravin některé odchylky v obsahu potvrdily. V limonádách je tak například více náhradních sladidel a méně cukru, rybí prsty obsahují méně masa a třeba v salámu je větší podíl tuku a vody. Testy provedly mimo jiné úřady v Maďarsku nebo na Slovensku.
Odlišné receptury, stejná kvalita
Výrobci namítají, že instituce nezveřejnily, jakým způsobem produkty testovaly. Byly provedeny namátkové zkoušky, které porovnávaly chuť potravin, nebo to byly rozsáhlé laboratorní analýzy? Producenti přiznávají, že receptury se skutečně liší. Důvodem je prý snaha přizpůsobit se chuťovým preferencím jednotlivých národů. Odmítají ale, že by se kvalita jejich produktů zásadně lišila. Evropská unie teď hodlá vynaložit půl milionu euro, aby stížnost východoevropských zemí prověřila.
Že se složení výrobků v různých zemích liší, se ví už dlouho, pokračuje Die Zeit. V severní Evropě je tak Nutella hutnější a matně se leskne, zatímco na jihu je sladší, protože jižané dávají přednost sladkému. Ve Francii, Itálii a Španělsku je oříšková pomazánka o něco jemnější a krémovější, na jihu oblíbený bílý chléb by se totiž jinak rozpadal.
„I u instantních polévek je podobná praxe běžná,“ podotýká výživový expert Hans-Ulrich Grimm. „Už před pěti lety jsem při svých výzkumech došel k takovému závěru. Když jsem navštívil továrnu v severním Porúří, vysvětlili mi zaměstnanci, že vyrábí několik variant určených pro různé evropské země,” dodává.
Otázkou podle něj je, kde končí variace, které vychází vstříc preferencím jednotlivých národů, a kde začíná pančování na úkor kvality.
Grimm, který je jinak hlasitým kritikem potravinářského průmyslu, se domnívá, že z pohledu kvality nejsou rozdíly nijak zásadní. „Jde o odlišné poměry nezdravých přísad a chemikálií. Jestli je to důvod urážet se, to je otázka,” pokračuje výživový expert.
Podle jeho názoru neexistují dobré a špatné průmyslově vyráběné potraviny, jen různé stupně špatnosti. Poukazuje na to, že se jedná právě o průmyslově zpracované potraviny. Ty přitom tvoří v medicíně samostatnou kategorii rizikových faktorů, podotýká Grimm.
Má Unie určovat chuť?
Jeho názor sdílí také Tomaso Duso z Německého institutu pro hospodářský výzkum. Podle něj není možné firmám vyčítat, že používají v různých zemích odlišné přísady za účelem ušetřit peníze. „Protože jsou levnější, nejsou ingredience automaticky horší. Zakročit by bylo nutné, pokud by šlo o zdravotně závadné suroviny.”
V takovém případě by prý bylo namístě obrátit se na Evropskou unii, protože směrem na východ Evropy jsou instituce na ochranu spotřebitele často slabší a výrobci to dobře vědí.
Neexistuje žádný předpis, podle kterého by producenti museli ve všech evropských zemí používat identické receptury, a to říká i Evropská komise. Z právního hlediska platí, že použité přísady musí být pravdivě uvedeny na obalu výrobku. Sjednocení legislativy na ochranu spotřebitele pro celou Unii by podle experta z Německého institutu pro hospodářský výzkum bylo žádoucí.
Na druhou stranu by ale bylo omezující, pokud by Brusel předepisoval, jak má který výrobek chutnat. „Jako Itala by mě rozhodně nepotěšilo, kdyby Evropská unie určovala průměrnou chuť těstovin,” říká Tomaso Duso pro deník Die Zeit.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
