Rothschildova sbírka je k vidění v Britském muzeu
Nedocenitelné sbírky, které obdivovali hosté barona Ferdinanda Rothschilda na jeho zámku Waddesdon jsou nyní k vidění v Britském muzeu. Deník Daily Telegraph připomíná, že to byl jeden z největších sběratelů své doby.
Jeho největší vášní byly renesanční a barokní skvosty včetně zlatých a smaltovaných relikviářů a šperkovnic, křišťálových a jantarových pohárů, vzácných miniatur ze 17. století a jiných pokladů.
Podle deníku Daily Telegraph chtěl Ferdinand Rothschild zachovat sbírku jako celek, a proto vzácné předměty odkázal Britskému muzeu, které je vystavilo pod názvem Waddesdonský odkaz.
V té době se jeho cena odhadovala na 400 tisíc liber a dnes se hodnota jedné z nejskvělejších britských sbírek nedá v penězích vyjádřit.
Ferdinandův dědeček Salomon Rothschild byl jeden z pěti synů Mayera Rothschilda, který se v 18. století vynořil z frankfurtského ghetta a jeho banky učinily z Rothschildů jednu z nejbohatších a nejvlivnějších evropských rodin.
Ferdinand se narodil v Paříži, a když mu bylo 21 let, přesídlil po matčině smrti do Anglie. Roku 1865 se oženil se svou sestřenicí Evelinou, která o rok později zemřela po porodu.
Roku 1874 koupil Ferdinand Rothschild za 200 tisíc liber od vévody z Marlborough panství Waddesdon a začal tam budovat své stejnojmenné sídlo. Je to na první pohled anomálie – v srdci anglického venkova stojí francouzský zámek typický pro 16. století.
Šest měsíců v roce byl prázdný, protože Ferdinand bydlel na londýnské třídě Piccadilly. Ferdinand zval na zámek Waddesdon významné osobnosti včetně politiků, umělců a členů královské rodiny.
Jako hostitelka tu vystupovala jeho sestra Alice, která nechala nedaleko postavit dům zvaný Pavilón Eythrope, kde nyní bydlí rodina Rothschildů. V okolí stálo ještě několik jejích velkých domů, takže se v 19. století tomuto kraji říkalo hrabství Rothschildshire.
Ferdinandův otec Anselm byl bankéř, ale jeho syn se nechtěl věnovat rodinnému podnikání. Dlouhá léta zasedal v britském parlamentu, vynikal dobročinností a po otci zdědil zálibu v umění, řemesle a sběratelství.
Asi nejvíce ho zajímalo francouzské baroko a rokoko, které vytvořilo nádherný nábytek, textil, koberce a porcelán. Krásná je sbírka anglických portrétů z 18. století, které dominuje Joshua Reynolds, Thomas Gainsborough a George Romney.
Poklady výtvarného umění a krásných řemesel na zámku Waddesdon berou dech, ale Ferdinand Rothschild nebyl šťastný člověk. „Jsem osamělé, trpící a místy dost bědné individuum,“ napsal svému příteli, lordovi Roseberymu v roce 1878.
Měl chatrné zdraví a často si stěžoval na pocity sešlosti zaviněné záchvaty kašle a trvale špatným trávením. Když si jeho hosté užívali štědré pohostinnosti, hostitel se proléval čajem, spokojil se s chlebem a vodou, a když si přece jen dopřál nějaké jídlo, na stole se ihned objevil podnos s lahvičkami plnými léků.
Rothschildové těžili jako sběratelé z politických zvratů 18. a 19. století. Francouzská revoluce vrhla na trh spoustu pokladů, které dychtivě skupovala anglická aristokracie, a když přišel její čas, rozplývalo se i její bohatství, které se přesouvalo do rukou bohatých bankéřů a průmyslníků.
Vévoda Marlborough musel prodat své panství Ferdinandu Rothschildovi po těžké zemědělské krizi v 70. letech 19. století, která ochudila mnoho velkých pozemkových vlastníků.
Ferdinand nakupoval ze soukromých sbírek nebo v dražebních síních a často konkuroval svým příbuzným, kteří chtěli také obohatit vlastní sbírky. Věděl, že jméno Rothschild prudce zvýší cenu, a proto raději využíval nastrčených agentů.
Jeho sběratelství proto vyvolávalo spoustu klepů a spekulací. Ferdinand sestavil své renesanční sbírky podle vzoru kabinetů kuriozit, které shromažďovali vládci a šlechta renesanční Evropy.
Saský král August Silný nechal v 18. století postavit okázalé paláce v Drážďanech, Varšavě a Míšni a lákal na svůj dvůr umělce z celé Evropy. Některé předměty z Ferdinandovy sbírky měly pohnutou historii, v níž prošly šlechetnýma i nešlechetnýma rukama.
Asi nejkrásnější a nejcennější položka sbírky Ferdinanda Rothschilda je relikviář se svatým trnem, zdobený zlatem, perlami a rubíny. Podle pověsti obsahuje trn z Kristovy trnové koruny, kterou mu nasadili při jeho ukřižování. Relikviář byl vyroben kolem roku 1400 v Paříži a byl určen k soukromým pobožnostem vévody Jeana z Berry.
Uprostřed 16. století se relikviář stal součástí vídeňského církevního pokladu Svaté říše římské za panování císaře Karla V. Ve Vídni zůstal až asi do roku 1860, kdy byl zaslán restaurátorovi Salomonu Weiningerovi, aby ho opravil.
Weininger udělal jeho kopii, kterou vrátil do chrámové pokladnice, a originál vydal trhu, kde ho roku 1873 koupil bankéř Anselm de Rothschild. Šikovný padělatel Weininger zemřel ve vězení roku 1879.
Ferdinand Rothschild působil v době, kdy se soukromé sbírky stěhovaly stále častěji do veřejné sféry. V jednom dopise psal, že sběratelé to mohou kritizovat, ale veřejnost jenom ocení, že se většina krásných uměleckých děl stěhuje do muzeí a veřejných galerií.
Rothschild se obával úniku uměleckých děl do Spojených států, kde je skupovali magnáti Frick, Mellon, Huntington a Carnegie, které inspiroval Waddesdon a jiné rothschildovské sbírky.
Ferdinand se stal roku 1896 členem dozorčí rady Britského muzea, jehož sbírky středověkého a renesančního umění uspořádal významný sběratel Augustus Wollaston Franks.
Ten měl velký podíl na Rothschildově rozhodnutí ustanovit jeho dědicem právě Britské muzeum s podmínkou, že sbírka bude vystavena jako celek pod názvem Waddesdonský odkaz.
Jedenáctého června pro něj bude v přízemí Britského muzea otevřena nová výstavní síň zbudovaná péčí Rothschildovy nadace pod vedením lorda Jacopa Rothschilda a jeho dcery Hany.
Ferdinandova sbírka renesančního umění je pod názvem Rothschildovo renesanční muzeum – poklady kuřáckého pokoje k vidění na zámku Waddesdon do 25. října.
Zpracováno ze zahraničního tisku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
