Rostoucí ledovce Antarktidy vysušily Středozemní moře
Na více než čtvrt milionu roků vyschlo v pravěku celé Středozemní moře. Na vině byl růst ledovců v Antarktidě.
Před 5,6 miliony roků Středozemní moře vyschlo a proměnilo se v rozsáhlou pánev, jejíž dno leželo půldruhého kilometrů pod dnešní úrovní hladiny. Povrch pánve kryla kilometr silná vrstva usazenin prosycených solí. Geologové označují tuto událost jako Messinskou salinitní krizi. Trvalo 270 000 roků, než do vyschlého moře prorazily v místě dnešní Gibraltarské úžiny vody Atlantiku a opět je zatopily. Mezinárodní tým vedený Christianem Ohneiserem z novozélandské University of Otago nyní ve vědeckém časopise Nature Communications nabízí vysvětlení těchto dramatických změn.
S čím souvisí Messinská salinitní krize?
Poprvé se vědci dozvěděli o vyschnutí Středozemního moře z období miocénu před zhruba čtyřiceti lety. První teorie předpokládaly, že v důsledku pohybu tektonických desek došlo k uzavření průlivu mezi Středozemním mořem a Atlantikem. Středozemní moře se proměnilo na obří slané jezero, které bez přítoku vody z Atlantiku rychle vysychalo. Později začali vědci dávat Messinskou salinitní krizi do souvislosti s ledovými dobami, během kterých se velký objem vody vázal v ledovcích a hladiny světových moří a oceánů proto výrazně poklesly. Mělká úžina mezi Atlantikem a Středozemním mořem se dostala nad mořskou hladinu a na tomto místě se vytvořila hráz.
Růst a opětovný úbytek ledové masy ovlivňuje rotaci Země
Christian Ohneiser se svými spolupracovníky zkoumal usazeniny na mořském dně u břehů Antarktidy. Celkem vědci navrtali mořské dno na šedesáti místech a z usazenin se snažili vyčíst, jaké poměry v době jejich vzniku panovaly na antarktické pevnině. Zjistili, že messinské salinitní krizi skutečně předcházel nárůst masy ledovců v Antarktidě, ale zdálo se, že oba procesy spolu časově „nehrají“. Vědci se proto pokusili modelovat pomocí výkonných počítačů procesy, které odstartovaly s růstem antarktických ledovců, a dočkali se velkého překvapení.
„Zjistili jsme, že růst antarktických ledovců měl na hladinu světových moří velmi různorodý efekt, protože růst ledové masy a jeho opětovný úbytek ovlivňuje rotaci Země a posouvá její těžiště. Pod narůstajícím tlakem ledu, případně při poklesu tlaku na horniny v místech, kde ubylo vody v oceánech, docházelo k poklesům a vzestupům zemské kůry.“
Zaoceánská potopa
Ukázalo se, že úbytek vody v oblasti průlivu mezi Atlantikem a Středozemním mořem vyvolal vzestup hornin v této oblasti. Vznikla tak hráz, která opět poklesla, když se napětí v zemské kůře uvolnilo. Současně došlo i k tání antarktických ledovců a vzestupu hladiny světových moří a oceánů. Před 5,33 miliony roků Atlantik „přetekl“ přes suchozemskou hráz na dně Gibraltarského průlivu a jeho vody zaplavily vyschlou pánev. Při této události označované jako zancleánská potopa se hrnulo do Středozemního moře tolik vody, jako kdyby Gibraltarskou úžinou teklo tisíc veletoků mohutností srovnatelných s Amazonkou. Trvalo jen pár let a Středozemní moře se vodou z Atlantiku zcela zaplnilo.
„Když se mění množství ledu v polárních oblastech, dochází k velmi nepravidelným změnám úrovně hladiny světových moří a oceánů,“ shrnuje výsledky výzkumu Christian Ohneiser. „Také budoucí tání ledovců v Arktidě a Antarktidě vyvolá nepravidelné pohyby hladiny oceánů a my bychom s tím měli ve svých scénářích změn klimatu počítat.“
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
