Robot pod hladinou Atlantiku

"Šarlatový rytíř" urazil téměř 7500 kilometrů

Bezpilotní ponorka přeplula pod hladinou Atlantický oceán - její trasa měřila téměř 7500 kilometrů. Kanadští vědci na tento automatický podmořský výzkum vybudovali podmořskou komunikační síť.

Trendem v oblasti podmořského výzkumu je používání bezpilotních ponorek, tedy používání robotů. Americký Šarlatový rytíř nedávno jako první bezpilotní stroj na světě pod vodou překonal celý Atlantický oceán. Kanadští výzkumníci zase připojili celou informační síť svých podmořských přístrojů, robotů a příbřežních čidel k internetu.

Robot Šarlatový rytíř přeplaval Atlantický oceán velmi pomalu, trvalo mu to 221 dní. Jeho trasa vedla z New Jersey ve Spojených státech do španělské Galicie. Jeho úkolem během celé cesty bylo měření teploty a slanosti vody, celé trasa měla délku téměř 7400 km. Jeho pohyb také mapoval pole mořských proudů.
Název podvodního robota jeho skutečné podobě příliš neodpovídá - jde o 2 metry a 30 centimetrů dlouhý žlutý válec ve tvaru torpéda s křidélky. Robota sestrojili na Rutgersově univerzitě a vybavili ho elektrickým akumulátorovým pohonem. Jeho hloubkový dostup činí 200 metrů. Robot se na břeh dostal symbolicky nedaleko města Barona na severozápadním pobřeží Španělska. Právě zde v roce 1493 přistál Kryštof Kolumbus, když se vracel ze své první cesty do Ameriky. Studenti a pracovníci Rutgersovy univerzity provozují celkem 7 podobných robotů, kteří se pohybují hlavně při pobřeží New Jersey.

Jednou z hlavních příčin malé rychlosti při průzkumu mořského dna jsou problémy s předáváním signálů z přístrojů a senzorů na povrch. Tento problém nedávno vyřešili kanadští výzkumníci pomocí speciální podmořské sítě NEPTUNE Canada. Ta se nachází v oblasti ostrova Vancouver v Tichém oceánu. Je tvořena asi 800 kilometry optického kabelu položeného na dně až ve hloubce 2,5 km. Je na ni připojeno také mnoha vědeckých přístrojů a monitorovacích stanic. Tyto jednotlivé uzly mohou navíc bezdrátově komunikovat s roboty a ponorkami, které se nedaleko nich pohybují. Předpokládá se, že síť NEPTUNE bude dodávat až 50 terabytů informací ročně. Ty se budou týkat především teplotních, geologických, biologických a chemických podmínek na mořském dně. Síť bude také sledovat seismické otřesy.