Robert Schuster: Těžké rozhodování rakouského volebního vítěze Sebastiana Kurze

30. září 2019

Rakušané mají za sebou další parlamentní volby. Zatímco při těch posledních před dvěma lety bylo dominujícím tématem migrace, letos podobně silné a emocemi nabité téma chybělo.

Přesto se ani tentokrát neobešly parlamentní volby bez překvapení. Tím prvním je, že se konzervativním lidovcům někdejšího kancléře Sebastiana Kurze podařilo ještě posílit, a to přesto, že už nemohli sázet na neokoukanost svého lídra a jejich kampaň měla daleko k dokonalé sehranosti roku 2017.

Čtěte také

Kurz ale dokázal ulovit čtvrt milionu hlasů mezi voliči, kteří ještě před dvěma lety hlasovali pro Svobodné. Ti navíc ještě přišli o další čtvrtmilion, který tentokrát volit vůbec nešel.

Zřejmě tak reagovali na informace, které se objevily těsně před volbami, jak moc si bývalý předseda strany Heinz-Christian Strache žil na vysoké noze, přičemž strana mu více či méně dobrovolně platila nejrůznější výlohy – i takové, které vůbec nesouvisely s politickou prací.

Výsledkem je desetiprocentní ztráta pro Svobodné spojená navíc s potvrzením starého známého faktu, že speciálně této straně účast ve vládě nesvědčí. Tak tomu bylo v letech 1983 až 1986, kdy vládli Svobodní spolu se socialisty a málem se pak nedostali do parlamentu.

Lidovci a Zelení

A totéž se opakovalo začátkem nového tisíciletí ve spojenectví s lidovci kancléře Wolfganga Schüssela, kdy po předčasných volbách způsobených rovněž Svobodnými, přišli skoro o dvě třetiny voličů. I tehdy mimochodem odešlo nadprůměrně vysoké procento podporovatelů strany k lidovcům.

Čtěte také

Jako nejčernější den ve svých dlouhých dějinách mohou označit sociální demokraté. Obhájili sice druhou příčku, ale za cenu strašných ztrát. Jako opoziční strana nedokázali zjevně vůbec těžit z problémů Svobodných, jejich hlavní kandidátka Pamela Rendiová-Wagnerová zjevně netáhla mezi tradičními voliči v dřívějších dělnických čtvrtích velkých průmyslových měst.

Sociální demokraté také přišli o mnoho hlasů voličů, kteří tentokrát zakroužkovali kandidáty Zelených, čímž je po dvou letech znovu katapultovali do parlamentu. A nejenom to. Strana bojující proti oteplování klimatu a za změnu ekonomické politiky dosáhla svého historicky nejlepšího výsledku při celostátních volbách.

Volební vítěz Kurz mohl v neděli večer slavit. Teď ale bude stát před neméně těžkým úkolem vytvořit příští vládu. Má sice mnoho možností, ale každá pro něj znamená určitá rizika.

Čtěte také

Asi nejjednodušší by pro něj bylo, pokud by lidovci obnovili dřívější spolupráci se Svobodnými. Bez problémů by se dalo navázat na původní vládní program, což politici Svobodných před volbami slibovali. Problémem ale je, že titíž činitelé nyní vidí v desetiprocentní ztrátě hlasů mandát jít do opozice. Nehledě na to, že Kurz nemůže mít jistotu, že se v příštích týdnech ještě neobjeví něco, co by alianci se Svobodnými zcela zdiskreditovalo.

Druhou možnou volbou jsou sociální demokraté. Je to ale spíš teoretická možnost vzhledem k tomu, jak moc se Kurz v minulých letech vůči nim vymezoval. Nehledě na to, že to byli sociální demokraté, kteří koncem května v parlamentu potupně odvolali Kurze z čela vlády, což se do té doby žádnému rakouskému kancléři po roce 1945 nestalo.

Zbývá tak ještě třetí možnost, aby lidovci šli spolu se Zelenými. Bylo by to spojenectví stran, které se mohou označit za vítěze voleb. Ale byla by to i koalice protikladů, a to nejenom, pokud jde o migraci nebo ekologii.

Robert Schuster

Lidovci mimochodem už jednou vážně jednali se Zelenými o společné vládě, což bylo v roce 2002. Tenkrát prý jednání ztroskotala těsně před úspěšným finišem – mimo jiné kvůli sporům o penzijní reformu či vyzbrojování armády.

Teď mají obě strany šanci pokusit se o reparát. Další příležitost by se už nemusela opakovat.

Autor je komentátor Lidových novin

Spustit audio