Robert Schuster: Ozvat se, či raději mlčet? Jak rakouští Zelení reagují na uprchlickou krizi
Televizní záběry ukazující zbídačené běžence, kteří se snaží překonat řecko-tureckou hranici a dostat se tak na území Evropské unie, v těchto dnech často soupeří o pozornost se zprávami o koronaviru.
Platí to hlavně pro státy, které před pěti lety nejvíc čelily přílivu uprchlíků. Jejich občané po počáteční vlně nadšení a projevech solidarity propadli po nějaké době zklamání. Mimo jiné i z toho, že státní instituce nebyly schopny příliv běženců regulovat. Platilo to tehdy hlavně pro Německo, ale i Rakousko.
Čtěte také
Jenomže zatímco v Berlíně vládne pořád ještě stejná vládní konstelace jako před pěti lety, ve Vídni došlo k zásadní změně. Od začátku roku tam sedí spolu s konzervativními lidovci v kabinetu Zelení. Jinými slovy strana, která v minulosti, i před pěti lety, obhajovala otevřený přístup vůči běžencům.
Postoj Zelených k migrační problematice by se dal shrnout asi takto: Pokud se octl někdo v nouzi a v důsledku nějakého konfliktu musel opustit domov, má mu být podána pomocná ruka, a to i třeba formou podmíněného přijetí.
Předseda rakouských Zelených a vicekancléř Werner Kogler proto navrhl, aby Rakousko v případě, že se zapojí i jiné státy, učinilo humanitární gesta a přijalo určitý počet žen a dětí z uprchlických táborů v Řecku.
Zvládat krizové situace
Ale Kogler se se zlou potázal. Jeho vládní partneři z konzervativní lidové strany to v podstatě obratem odmítli, mimo jiné se zdůvodněním, že by se tím mohla nepřímo spustit nová migrační vlna. Navíc prý země přijala již před pěti lety řadu běženců. Werner Kogler pak rychle vycouval, když svůj návrh označil jako soukromý názor.
Čtěte také
Postoj lidovců nemohl nikoho, včetně Zelených, překvapit. Současný konzervativní kancléř Sebastian Kurz založil podstatnou část vlastního politického renomé právě na odporu proti přílivu běženců do Rakouska. V minulých dvou volbách, které vyhrál, byl stále znovu opakován Kurzův příběh jako politika, který dokázal zkraje roku 2016 uzavřít takzvanou balkánskou migrační trasu.
Tehdy byl šéfem rakouské diplomacie, a i když by se zablokování hlavního migračního koridoru nepodařilo nikdy bez přičinění dalších států, povedlo se mu ve veřejném povědomí prosadit představu, že to byla především jeho zásluha. Nyní, kdy se zdá být někdejší migrační koridor napříč Balkánem znovu ve hře, nemohli proto zůstat Kurz a jeho lidé v klidu.
Pro rakouské Zelené a jejich šéfa Koglera tak přinesly minulé dny cenné lekce politického realismu. Část voličů, hlavně těch lidskoprávně založených, se od nich možná kvůli tomu odkloní. A to i přesto, že mezi stávajícími politickými stranami v Rakousku nemají možnost uchýlit se někam jinam.
Ti, co jim navzdory všemu zůstanou věrní, budou doufat, že uprchlické téma rychle zmizí z veřejné debaty a že si Zelení naopak budou počínat daleko úspěšněji ohledně plánů na ochranu klimatu a životního prostředí. Koneckonců způsob, jakým například současný ministr zdravotnictví za Zelené Rudolf Anschober s přehledem řeší situaci okolo koronaviru, jim dává velkou naději, že strana, která je ve vládě vůbec poprvé, má na to, zvládat i krizové situace.
Autor je komentátor Lidových novin
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
