Robert Schuster: Němečtí Zelení aneb Kdo by dobrovolně odcházel z vlády
O víkendu se konal sjezd německých Zelených. Členové strany, která je součástí vlády kancléře Olafa Scholze, nesou velmi těžce všechny kompromisy, na které musejí jejich ministři přistupovat. Za všechny lze uvést třeba plánované zpřísnění migrační politiky s řadou bodů, které považovali ještě donedávna za zcela nepřijatelné: Například azylová řízení na vnějších hranicích Evropské unie či daleko rychlejší vyhošťování odmítnutých žadatelů o azyl.
Vlivem společenského tlaku a zejména kvůli vysokým číslům u ilegální migrace ale neměli Zelení na výběr a museli změny podpořit. Kromě toho teď ještě hrozí, že kvůli nedávnému rozhodnutí ústavního soudu, který smetl ze stolu takzvaný ekologický a transformační fond, bude v ohrožení i klíčové téma strany v podobě ekologické přeměny německého hospodářství.
Čtěte také
Právě proto vzbuzoval sjezd strany Zelených tak velký zájem. Očekávalo se totiž, že si tam vezmou slovo hlavně nespokojenci, jimž vadí, jakou úlohu strana ve vládě hraje. Jenomže kongresy Zelených už nejsou, co bývaly. Dříve to byla místa ostrých výměn názorů či akcí, které měly povahu happeningů.
Nechyběly ani útoky s pytli naplněnými barvou, které někdo vrhl na prominentní tváře strany. Ano, emocí bylo dost i na nynějším sjezdu, hlavně když došlo na novou azylovou politiku. Zůstalo to ale bez praktických dopadů, naopak. Oba spolupředsedové strany, kteří před delegáty koaliční kompromisy obhajovali jako nutné, byli ve svých funkcích potvrzeni. Takže revolta členské základny se nekonala, stejně tak chyběly i výzvy na odchod z vlády.
Vypsání nových voleb?
Držet stávající kurz a nenechat se z něj svést je z pohledu německých Zelených nyní asi jediná možná volba. Hlavně vzhledem ke změně nálad v společnosti. V průzkumech klesli na 15 procent, v několika posledních regionálních volbách utrpěli výrazné ztráty.
Čtěte také
U veřejnosti roste vůči zeleným plánům skepse a někdejší euforie už dávno vyprchala. Stejně tak splaskla i představa, že přeměnit ekonomiku založenou na fosilních zdrojích energie bude možné za pakatel. A pokud by se přece jenom náhodou nějaké vícenáklady objevily, občané je s pochopením přijmou. Zejména, když se jim bude dostatečně často zdůrazňovat, že jde o investici do budoucnosti jejich i jejich vlastních dětí.
Mimochodem, podobně neslavně jako v Německu na tom jsou Zelení i v jiných evropských státech, kde měli až dosud silnou pozici, například ve Švýcarsku. Při nedávných volbách tam utrpěli citelné ztráty, řada jejich významných představitelů se už ani znovu nedostala do parlamentu. To ale může být pro ty německé pouze slabou útěchou.
Nemůže je příliš těšit, že ani jejich dva koaliční partneři, Scholzovi sociální demokraté a liberálové na tom nejsou o moc lépe. Průzkumy mezitím ukazují, že řada Němců si přeje vypsání nových voleb.
Volá po nich i část křesťanskodemokratické opozice s tím, že by se mohly konat v červnu příštího roku souběžně s volbami do Evropského parlamentu. To je ovšem nereálné, stejně jako že by se současná vláda rozpadla a skončila předčasně. Vidina jisté volební porážky, která by v případě liberálů také mohla znamenat, že by vypadli z parlamentu, může být naopak tím posledním, co bude německou koalici ještě držet pohromadě.
Autor je komentátor Lidových novin
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
