Robert Schuster: Německé problémy s tureckým zásahem v Sýrii

Důvodů je celá řada. Jako první lze uvést obavy tamní vlády, že válečný konflikt v politicky exponované oblasti povede k dalším uprchlickým vlnám, které budou směřovat do Evropy.

Čtěte také

Turecká ofenziva v Sýrii může vyvolat novou uprchlickou vlnu i nárůst terorismu, varuje Šedivý

V Německu je to obzvlášť citlivé téma, a to v souvislosti s negativními zkušenostmi let 2015 a 2016, kdy během několika měsíců dorazil do země téměř milion běženců, a to většinou právě z oblasti Blízkého východu.

Již v minulosti byli němečtí politici v maximální pohotovosti, když například turecký prezident Recep Tayyip Erdogan, permanentně nespokojený s tím, jak na něj Evropané a obzvlášť Němci, negativně pohlížejí, pohrozil, že „zvedne stavidla“ a přestane zadržovat uprchlíky, kteří by jinak proudili do Evropy, především do Německa.

Není to tak dávno, co kvůli tomu pobýval v Ankaře německý ministr vnitra Horst Seehofer, aby demonstrativně poklepával svým tureckým hostitelům na rameno, jak dobře prý situaci s uprchlíky zvládají a jak moc velké jsou jejich zásluhy. Tehdy nemohl Seehofer tušit, že o několik dní později zahájí Turci vojenskou operaci v Sýrii a riziko nové uprchlické vlny dostane velmi konkrétní rozměr.

Turecko-kurdský konflikt na německých ulicích?

Druhým důvodem, proč musí německé představitele současné vojenské aktivity Turecka v severovýchodní Sýrii zajímat, je, že na území jejich státu žije přibližně milion Kurdů a tři miliony lidí s tureckými kořeny.

Čtěte také

Jan Fingerland: Vetřelec versus Predátor. A Kurdové mezi nimi

Již v minulosti, když například prováděla turecká armáda aktivity na území obývaném Kurdy, docházelo na náměstích německých měst k veřejným projevům nesouhlasu, stejně tak i k potyčkám mezi členy kurdské a turecké komunity, a to s intenzitou, na kterou nebyly německé bezpečnostní složky často připraveny.

Úplně nejčernější scénář by ovšem z pohledu německé vlády nastal, pokud by vojenské operace narostly do rozsahu, že by Ankara požadovala po svých spojencích v Severoatlantické alianci, aby jí na základě článku 5 smlouvy o NATO projevili solidaritu. Pak by musel Berlín přiznat barvu a skončit s dosavadním lavírováním.

Kancléřka Angela Merkelová sice dosud opakovaně vyzývala tureckou stranu k ukončení současné vojenské ofenzívy. Zároveň ale její vláda znemožnila přijetí společného embarga Evropské unie na vývoz zbraní do Turecka, takže rozhodnutí zůstalo na úvaze každého jednotlivého státu.

Robert Schuster|foto: Khalil Baalbaki

Jestliže by Ankara po svých partnerech v NATO požadovala solidaritu, musel by o případném zapojení německých jednotek rozhodnout parlament. Není příliš těžké odhadnout, že drtivá většina poslanců by se vyslovila proti. Jaké důsledky by to mělo nejenom pro vztahy Německa s Tureckem, ale i pro další fungování NATO, nelze v tuhle chvíli odhadnout. Není ale vyloučeno, že turecko-kurdský konflikt by pak měl definitivní dohru v německých ulicích.

Autor je komentátor Lidových novin