Robert Schuster: Německá migrační politika zůstává na půl cesty
Když koncem srpna zabil odmítnutý žadatel o azyl v německém Solingenu nožem tři lidi a dalších osm zranil, dohodla se v rekordně krátkém čase vláda kancléře Olafa Scholze na opatřeních, která měla do budoucna něčemu podobnému zabránit. Tzv. bezpečnostní balíček kombinoval čistě technická řešení – úplný zákaz nošení nožů při veřejných akcích, až pod administrativní kroky v podobě rychlejšího vyhošťování odmítnutých žadatelů o azyl.
Čtěte také
Stejně tak předpokládal faktické zastavení jakýchkoli finančních podpor pro migranty, kteří do Německa přišli navzdory tomu, že za jejich azylové řízení je podle dublinských pravidel zodpovědný jiný členský stát Evropské unie.
Jenže – pár týdnů po Solingenu nastalo něco, co se už v minulosti přihodilo několikrát: Původní odhodlání vlády zpřísnit německou migrační politiku začalo slábnout. Někteří její představitelé, zpravidla z levicového křídla Scholzových sociálních demokratů a Zelených, začali hledat důvody, proč původní dohody oslabit.
Čtěte také
Většinou argumentovali tím, že je nepřípustné každého žadatele o azyl kriminalizovat a považovat za potenciální bezpečnostní riziko. Vadilo jim také, že bezpečnostní balíček původně počítal s většími pravomocemi pro policii s možností sbírat a vyhodnocovat biometrické údaje.
Původní ambicí přitom dokonce bylo získat pro soubor opatření i křesťanskodemokratickou opozici. Jenomže to rychle ztroskotalo na jejím požadavku, aby byli žadatelé o azyl v budoucnu odmítáni už na hranicích, takže by se na německé území už vůbec nedostali.
Balíček prošel, ale jen jeho část
Scholz nakonec balíček v parlamentu prosadil pouze částečně a musel na to vynaložit hodně ze své autority. Ve Spolkovém sněmu pro něj sice získal většinu, ale za cenu toho, že část poslanců jeho koalice hlasovala proti.
V druhé parlamentní komoře, Spolkové radě, kde má většinu opozice, ale bezpečnostní změny narazily, část z nich spadla pod stůl. Obě komory tak teď budou muset hledat kompromisní řešení, což ale nějakou dobu potrvá, takže přijetí nových pravidel se zpozdí. Zda se to podaří ještě v letošním roce, není vůbec jisté.
Čtěte také
Kancléř přitom potřebuje – volby se blíží, budou už za rok –, ukázat, že porozuměl sílícímu volání veřejnosti po změně přístupu k migraci: Pryč od dosavadní idealistické velkorysosti směrem většímu realismu, který nebude vylučovat restrikce. Ne všichni v jeho koalici to už ale pochopili.
Někteří ale ano, jak naznačují dvě výpovědi, které se ve veřejném prostoru objevily krátce po sobě. V prvním případě šlo o osobně laděný text ministra zemědělství za Zelené, Cema Özdemira pro deník Frankfurter Allgemeine Zeitung.
Sexuálně motivované násilí roste
V něm si jako otec dcery v teenagerském věku posteskl, že dívky a mladé ženy jsou dnes velmi často vystaveny sexuálně motivovaným útokům ze strany mužů německého původu – nejen slovním, ale v řadě případů i fyzickým.
Özdemira, který je sám tureckého původu, i když se už narodil v Německu, přitom určitě nelze podezřívat z rasismu. Přesto to ale schytal zleva za to, že údajně vytváří souvislost mezi sexuálně motivovaným násilím a cizinci, podobně jak to činí pravicoví radikálové.
Druhý příklad poskytl mladý sociální demokrat Kevin Kühnert. Ten patřil až do nedávna, než odešel ze zdravotních důvodů z pozice generálního tajemníka strany, k jejímu nejužšímu vedení.
Kühnert, který se netají svou homosexualitou, přiznal, jak se právě kvůli tomu stává na ulici stále častěji terčem slovních výpadů ze strany mužů muslimského původu. Ještě před dvěma nebo třemi lety by se politici jako on nebo jeho kolega Özdemir neodvážili být takto otevření.
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
