Robert Müller: Jak zastavit fotbalové "fanoušky"?

Před posledním derby nejslavnějších českých klubů třeba zdemolovali tramvaj v pražském Podolí, což je od Strahova, kde se hrálo, docela daleko. Asi už byli tak nažhavení, že "ulili" start.

Stále se opakují stejné scény: vandalové řádí, bijí se mezi sebou, ničí zařízení stadionu. Policie přihlíží, sem tam se pokusí někoho zatknout, ale nikomu se do kotle moc nechce. Na jednu stranu se není co divit, ale na druhou stranu mají přeci policisté "pomáhat a chránit". Ve Velké Británii se s nimi za Železné lady Thatcherové nemazlili. Vystopovali ty nejagresivnější a jednoduše jim pod hrozbou vězení a pokut napařili domácí vězení na každý zápas.

A u nás? Rozkurážení chuligáni házejí na hrací plochu, co jim přijde pod ruku, posilujíce se v odhodlání zejména rasistickými pokřiky. Hlasatel podvacáté hrozí, že utkání bude ukončeno, jestli toho nenechají. Schválně, kolikrát už svou hrozbu splnil? Ani jednou.

Třeba bychom s tím mohli přeci jen něco udělat. Máme po ruce nástroj, který shodou okolností právě teď nabývá na závažnosti ve spojení s olympiádou v Pekingu. Bojkot.

Tyhle hochy přeci spojuje láska ke klubu. Ten by měl být přinucen, aby se s nimi vypořádal, přesněji řečeno, aby ty nejhorší výlupky nepouštěl na stadion. Klub má přeci také své zájmy, totiž zisk. A ten dostává především od sponzorů, kteří potřebují být vidět - a jsme doma.

Proč by měla televize, notabene veřejnoprávní, přihlížet bezuzdnému řádění chuligánů, a ještě nám je přenášet až domů? Česká televize přeci není životně závislá na reklamě během ligových zápasů, takže by ji mohla oželet. Určitě by si tím vysloužila mnoho odmítavých dopisů, ale na to je určitě zvyklá.

Když udělá televize první krok, věřím, že se přidají taky diváci, a přestanou chodit na zápasy. Ať si tam pak pořvává tvrdé jádro. Jelikož není nějak extra početné, bude to vskutku zvláštní atmosféra. Celý stadion budou mít pro sebe!

Jistěže je mnoho těch, kdo chodí opravdu podporovat "svoje" mužstvo. Většina diváků na stadionech tam určitě přichází, aby se pobavila, případně potěšila z výhry svých barev. Ale myslím si, že to nejde za každou cenu.

Sám jsem slávista, takže o utrpení pro dobrou věc něco vím. Aspoň to člověka duševně zocelí, protože udržet si tuhle víru, jak říkal Karel Poláček, to stojí nějakého přemáhání a odříkání. Hrozně se těším na nový stadion v Edenu. Po tolika letech se sešívaní konečně dočkají. Už nebudou muset závidět bývalým sousedům z Letné jejich stánek.

Autor je překladatel a teolog