Robert Břešťan: Spravedlnost s Ciceronem

Soudem (zatím nepravomocně) potvrzený justiční mafián, místopředseda Nejvyššího soudu Pavel Kučera, přišel o svůj soudcovský talár. Respektive - talár mu zatím zůstává, protože se proti verdiktu odvolal.

Ale ani stovka odvolání mu jeho soudcovskou čest už nevrátí. Kučerovi je připisován výrok, že „když hrozí pád vlády, musí jít nezávislost rozhodování stranou politickým zájmům."

Tvrdí, že ho nikdy nevyslovil, včerejší rozhodnutí kárného senátu ale jasně řeklo, že Kučera nepřípustně zasahoval do vyšetřování korupční kauzy expředsedy lidovců Jiřího Čunka.

Kučera kvůli svému věku brzy skončí jako soudce ať už se verdikt potvrdí, nebo ne. Podstatné je, že včerejšek může být ukázkou toho, že česká justice si zachovala aspoň nějakou schopnost reflexe a seberegulace. Byť jí to trvalo dost dlouho…

Kauza Kučera také opět ukazuje na rozporuplnou postavu Nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké. Ta včera u soudu s Kučerou držela basu. A je to i další argument pro to, že ve své významné funkci pravděpodobně brzy skončí.

A další dobrá zpráva: na české poměry nezvykle rychlé ukončení korupční kauzy v Brně-Žabovřeskách. Brněnský krajský soud poslal bývalého starostu Žabovřesk Aleše Kvapila a někdejšího tajemníka Brna-střed Radovana Novotného za braní úplatku na sedm let do vězení. I oni se odvolali.

Ale vždy je dobré vidět, že to, co je veřejným tajemstvím, nakonec vyplave na povrch a že i větší ryby se dají chytí. Konkrétních výsledků bylo ale zatím vždy pomálu.

Atmosféra ve společnosti přeje tvrdým postupům proti korupci. A pro pocit, že se skutečně něco děje, jsou tyto do konce dotažené případy nezbytné.

O stavu českého soudnictví se mluví a píše často. A málokdy pozitivně. Právní řád je nepřehledný a zaplevelený, soudy jsou pomalé, nepředvídatelné, rozpor mezi rigidním výkladem zákona a spravedlností často bije do očí, soudy a soudci jsou propojení s politikou. Jak jinak se mimochodem mohla stát soudkyní exposlankyně ČSSD Hana Šedivá?

Dva čerstvé příklady ze včerejška pocit, že v českém soudnictví je něco špatně, nezmění. Současná koaliční vláda se zaklíná reformami. Reformy slibuje i ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil.

Cíle a prostředky jsou různé, musí ale zahrnout i policii a státní zastupitelství; výsledkem pak má být asi jediné - přirozené a praxí ověřené vědomí společnosti, že spravedlnost existuje, že je opravdu slepá a měří tedy všem stejně.

Vždyť, řekněme spolu Ciceronem, „spravedlnost, sama tato jediná ctnost je totiž paní a královnou všech ctností."

Autor je šéfredaktor ČRo Rádia Česko