Riskantní hra jihokorejského prezidenta

Ro Mu-hjon je v nejvyšší funkce teprve od února letošního roku. Nasnadě je tedy kritika, že sedmapadesátiletý politik příliš brzo sáhnul po řešení, které je krajní a v historii Jižní Koreje zároveň bezprecedentní. Uplynulé měsíce ale byly pro Ro Mu-hjona z řady důvodů mnohem těžší, než pro některé jeho předchůdce celá funkční období. Největšími břemeny na bedrech prezidenta se staly stagnující ekonomika, krize vyvolaná severokorejským jaderným programem a naléhání Spojených států, aby Jižní Korea vojensky přispěla ke stabilizaci a obnově Iráku.

Abychom ale dostali ještě přesnější kontury situace, ve které se Ro Mu-hjon rozhodl k riskantnímu tahu, je třeba připomenout, že prezident se nemůže opřít o většinu v parlamentu. Nedávno navíc opustil vlastní stranu a ta se následně rozštěpila na dvě frakce. Posledním problémem a spouštěcím mechanismem k prezidentově oznámení, že má v úmyslu podrobit se referendu, byl skandál týkající se Ro Mu-hjonova blízkého spolupracovníka podezřelého z nelegálního financování politických aktivit.

Ro Mu-hjonovo oficiální zdůvodnění zní poněkud kuriózně: Prezident si není jist, nakolik je v ovzduší - jak sám tvrdí - "politických rozmíšek a mediální nevraživosti vůči své osobě" schopen nejvyšší funkci vykonávat. Ústava ale výrazy jako politické rozmíšky a mediální nevraživost pochopitelně nezná. Prezidentovo právo vypsat referendum se váže na otázky, které se týkají zahraniční politiky, bezpečnosti, sjednocení obou korejských států a další vážné záležitosti spojené s osudem země.

Definice je to natolik vágní, že debaty o tom, zda prezident překročil či nepřekročil rozsah svých pravomocí by se mohly vést donekonečna. Podstatnější je to, proč Ro Mu-hjon o referendum usiluje a co si od něj slibuje. Pokud Ro Mu-hjon věří, že úspěšné referendum udělá tlustou čáru za jeho dosavadním nepříliš přesvědčivým výkonem a umožní mu začít nanovo, mohl by se přepočítat. Nikoli však proto, že by se pro jeho setrvání úřadě nevyslovila potřebná většina voličů.

Průzkumy veřejného mínění ukazují, že Ro Mu-hjonova popularita za prvního půl roku působení ve funkci hodně utrpěla. Na druhou stranu ale sondáže naznačují, že Ro Mu-hjona jako hlavu státu by v klíčovém okamžiku referenda podporovalo až o 20 procent voličů více, než je těch, kdo si přejí jeho odchod. Stabilní podporu si prezident udržuje především mezi mladou generací Jihokorejců, jejichž hlasy ho do nejvyššího křesla vynesly. Ro Mu-hjon by mohl počítat také s velkým počtem hlasů od voličů, které sice nijak nenadchl, ale kteří budou pro jeho setrvání hlasovat z obav před případnou destabilizací země.

Příznivé průzkumy poskytují hlavní vysvětlení odvahy, se kterou prezident žádá po voličích vyjádření důvěry. Kromě toho ale Ro Mu-hjon počítá s tím, že úspěšné referendum by mohlo mít příznivý vliv na výsledek dubnových parlamentních voleb. Z nich by mohl vzejít prezidentovi přátelštěji nakloněný parlament. Prezident se ale pohybuje na velmi tenkém ledě. Jestliže průzkumy k referendu mají svou vypovídací hodnotu, v případě parlamentních voleb je na jakékoli seriózní odhady přece jen brzy.

To, v čem má Ro Mu-hjonův politický kalkul největší slabiny, je chybějcí vize pro zbývající čtyři roky prezidentského mandátu. Pokud voliči prezidenta ve funkci podrží, bude muset řešit stejné otázky, se kterými měl až dosud velké potíže: Recept na ekonomické oživení, lepší vztahy se Spojenými státy a koncepční politiku vůči sousední komunistické severní Koreji Ro Mu-hjonovi žádné referendum dát nemůže.