Říše středu vychází do světa

Proč se Číně říká Říše středu? Nejobvyklejší a možná i nejpravděpodobnější vysvětlení zní, že si vystačí sama a může být obrácena do sebe. V minulosti tento způsob vidění světa nabourávaly západní velmoci, které si Čínu buď mezi sebou parcelovaly, nebo jako Japonsko se ji snažily rovnou podrobit. Když na konci druhé světové války dostala Čína při vzniku Spojených národů místo mezi pěti stálými členy Rady bezpečnosti, byl za tím ne respekt k velké zemi, ale jednoduchý kalkul Západu - dostat mezi rozhodující velmoci vlivného a spolehlivého spojence. Po nástupu komunistického režimu v Pekingu sice na Tchajwanu zbyl spolehlivý spojenec, ale o důležitém vlivu se nedalo mluvit. Ten naopak ukázala komunistická Čína, nejdůrazněji to předvedla při korejské válce na počátku padesátých let minulého století. Na své místo v Radě bezpečnosti si musela počkat dalších dvacet let, když Spojené státy došly k závěru, že tak velkou zemi už nelze přehlížet. Navíc, Peking přes komunistickou rétoriku hrál už jasně v jiné tónině než také komunistický Sovětský svaz. K roli, která jí odpovídá, se Čína začala blížit, když ji místo "velkého kormidelníka" Mao Ce-tunga začal řídit "malý kormidelník" Teng Siao-pching. Vyhlásil strategii čtyř modernizací a razil pragmatickou zásadu "je jedno, jestli je kočka černá, nebo bílá, důležité je, že chytá myši". Hlavní slovo dostaly pojmy jako výnosy a zisky. Kdo se těšil, že s trhem přijde i demokracie, dostal za vyučenou, když na Náměstí nebeského klidu tanky rozdrtily studentské hnutí. Západ diktátorský zásah odsoudil a vyhlásil dodnes platné embargo na vývoz zbraní do Číny. Kdejaký jiný obchod ale kvetl každým rokem a prospíval všem zúčastněným. Do Říše středu mířily suroviny a technologie pro vznikající továrny a ven proudilo spotřební zboží všeho druhu, které svou lácí dokázalo trumfovat i zboží z tradičně výrobně nenákladné Afriky. Čína se stala "dílnou světa" a kdekdo si ji začal hledět. Jakby ne, když svou poptávkou například dokázala rozkolísat jihoamerické Chile, odkud na půl roku přestala odebírat měděnou rudu. Jakby ne, když americký prezident v nadsázce, která zase nebyla vzhledem k dolarovým rezervám takovou nadsázkou, při večeři pozdravil čínského prezidenta jako bankéře své země. Svým hospodářským výkonem za loňský rok se Čína zařadila už na čtvrté místo na světě a co nevidět by měla předstihnout i nyní bronzové Německo. Otázka, kdy se ekonomická prosperita projeví v politice, je proto zcela nasnadě. Na úrovni velmocenské politiky byl Peking zdrženlivý, rostoucí ambice se ale daly měřit například investicemi do armády a do kosmického výzkumu. Let prvního tchajkonauta byl ještě přijímán se shovívavostí, protože by nebyl možný bez nosné rakety, kterou si Čína takříkajíc v licenci koupila od Ruska. Letošní lednový test antisatelitní zbraně už prokázal, že i Spojené státy už musejí začít přemýšlet, jak dlouho může vydržet jejich technologická nadřazenost. Nad nepopiratelným hospodářským úspěchem se vracela otázka, zda a jak je možné, aby se tento vzestup neprojevil ve vnitřní politice. Striktní kontrola veřejného prostoru včetně internetu, které se podrobil i Microsoft Billa Gatese, ničemu takovému nenasvědčovala. Náznak odpovědi přinesla oficiální čínská televize, která na přelomu loňského a letošního roku odvysílala desetidílný seriál na téma, jak a z čeho se v minulosti rodily světové velmoci. Byly vidět pasti, které svou rozpínavostí samo sobě v druhé světové válce nastražilo Německo i Japonsko. Nebylo ale zřejmé, zda tvůrci oficiálně posvěceného dokumentu berou vážně západní lekci, že politické systémy Británie, Francie, Spojené státy by nebyly tak stabilní, kdyby nevycházely z právního státu a z demokratické soutěže myšlenek a politických stran. Zatím je vidět špičkové čínské politiky, jak čím dál častěji brázdí Afriku a za tamní suroviny nabízejí levné zboží a levné půjčky bez ohledu na to, kdo a jak té které zemi vládne. Jak dlouho přetrvá komunistická fasáda, nevíme. Zatím ale můžeme říci, že Čína se z minulosti příliš nepoučila, když se k rozvojovému světu chová tak, jako se k němu kdysi chovaly koloniální mocnosti.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .