Řím a pohřeb papeže

Kdo trochu zná Řím ví, že hromadná doprava není zdaleka na úrovni Paříže, Londýna či Prahy. Průjezd centrem města či čtvrtí za Tiberou se stal dobrodružstvím, jehož konec nikdo nemohl odhadnout. "Během dvou dní jsme museli připravit podobnou strukturu jako při Jubilejním roce 2000," prohlásil starosta města Walter Veltroni. Římané při této příležitosti nasadili své nejlepší vlastnosti - trpělivost, toleranci a ironii. Docela dobře to shrnul jeden místní taxikář. "Řím je jediné město na světě s trojím diplomatickým sborem - u Italské republiky, u Vatikánu a u organizace spojených národů pro zemědělství a výživu FAO. Takže tu máme aspoň jednou v týdnu nějakého potentáta, kvůli kterému třeba na půl hodiny zavřou centrální Piazza Venezia.

Už jsme si na obtíže zvykli". Jeden jeho kolega dodal: "No, a když učitelé, kovodělníci či lékaři nejsou spokojeni s platem co si vymyslí: přijedou do Říma a udělají si pěkný protestní průvod. A zase nám strážníci zavřou nějaké ulice. Ani je nenapadne, aby protestovali v Miláně. Je tam zima a prší". Názor je samozřejmě nadsazený, ale jádro pravdy obsahuje.

Skutečností také je, že obrovská účast věřících z celého světa je posledním triumfem Jana Pavla II. Pod svícnem bývá často tma. Římané a všeobecně Italové nejsou v žádném případě bigotním katolickým národem. Právě proto, že viděli akci papežského státu a papežů zblízka. A Karol Wojtyla na ně hluboce zapůsobil jednou zásadní věcí: vycítili a uvěřili, že myslí naprosto vážně to co hlásá a že se chová podle toho. V otázkách sexuálního života či úlohy žen v církvi s ním sice moc nesouhlasili, ale měli v něm jistotu. Během svého pontifikátu Jan Pavel II. navštívil 300 římských farností, byl skutečně a nikoliv pouze nominálně římským biskupem. Navíc jako Polák se do italské politické kuchyně vůbec nemíchal, na rozdíl od svých předchůdců.

Svým dědicům i italské vládě ale Jan Pavel II. nadrobil, i když nechtěně, dva problémy. Byl mediální hvězdou první velikosti. Když se nyní do Říma začali sjíždět kardinálové, novináři byli zvyklí na úzký kontakt a preláti jim docela rádi poskytovali rozhovory. Strážce ortodoxie bavorský kardinál Joseph Ratzinger to neschvaloval a požádal při jedné z prvních kongregací, aby kardinálové rozhovory neposkytovali. V současné době je ale u Vatikánu akreditováno 3500 novinářů a aby se jim kardinálové mohli vyhnout, museli by nosit masky jako při benátském karnevalu. Nakonec byl dosažen kompromis: rozhovory budou udíleny, ale smí se hovořit jen o zesnulém Janu Pavlu II. a jeho dědictví. Nelze se zmiňovat o jménech favoritů při nastávajícím konkláve.

Pohřeb Jana Pavla II. se stal světovou událostí - na dnešní obřad do Říma přijelo 200 hlav států či předsedů vlád. Bylo nutné věci zorganizovat tak, aby nedošlo k nepříjemnostem. A to při takovém počtu nebylo snadné. Iránský prezident Chatámí a jeho syrský kolega Bašar Assád seděli daleko od prezidenta Bushe a tak se s ním nemuseli setkat. Totéž platilo o izraelském ministrovi zahraničí Silvanu Šalomovi. Ale jedné věci se nemohli Italové vyhnout. Vatikán je jediný evropský stát, který udržuje diplomatické styky s Tajwanem. To je ostatně hlavní důvod, pro který Peking odmítá jakékoliv silnější kontakty s Vatikánem. Představitel čínské vlády samozřejmě nepřijel, ale Číňané dali římské vládě najevo značnou nelibost, že umožnila tajwanskému prezidentovi Čen Šuj binovi přílet do Říma. Jinak ale největší pohřeb v dějinách proběhl bez problémů a zádrhelů. Kdybych chtěl být ironický, podotkl bych, že italský parlament přivítal po svém i prezidenta České Republiky. Při středečním zasedání totiž italský senát definitivně ratifikoval smlouvu o Evropské ústavě. Francouzi jak známo mají přísloví "le roi est mort, vive le roi". I v Římě je něco podobného, řekl bych mnohem méně uctivého: "morto un Papa, se ne fa un altro", což v překladu znamená "zemřel nám papež, uděláme si hned nového". Bylo jich doposud více než 260. V případě Jana Pavla II. tomu tak určitě není a celá Itálie bude na Karola Wojtylu dlouho a s láskou vzpomínat. Jeho nástupce to bude mít zpočátku asi velmi těžké.