Riceová v Číně: co se Severní Koreou?

Condoleezza Riceová je známá přesně formulovanými a nekompromisními výroky. Se samotnou Čínou má momentálně dva problémy. Jeden se týká zatvrzelého postoje Pekingu vůči Tchajwanu, druhý se týká neochoty dopřát obyvatelům (kromě větší ekonomické svobody) také svobodu politickou.

Situace se přitom nezlepšuje, spíše naopak, zhoršuje. Je to vidět například na zákonu, který nedávno ostentativně přijalo Všečínské shromáždění lidových zástupců: šlo ve skutečnosti o hrozbu pro případ, že kdyby chtěl Tchajwan vyhlásit samostatnost. V takovém případě může počítat s použitím čínské síly.

Co se týče lidských práv, není na tom říše středu o nic lépe. Odpůrci komunistického režimu jsou pronásledováni jako za starých časů. Američany zaujal například minulý týden příběh 58-leté Číňanky ujgurského původu, kterou až na přímý tlak Washingtonu propustil Peking po pěti letech z vězení. Tam se dostala jenom proto, že posílala manželovi do Spojených států výstřižky z novin. Čínské úřady ji obvinily z vyzrazování státního tajemství a nynější propuštění na svobodu pojaly jenom jako vhodnou přípravu návštěvy Condoleezzy Riceové.

Pro pochopení poselství šéfky americké diplomacie je dobré všimnout si nejenom jejích prohlášení, ale také méně nápadné řeči symbolů. Riceová navštívila v oblasti Japonsko, Jižní Koreu a Čínu - z pochopitelných důvodů se nezastavila na Tchajwanu, takže deklarovala prodloužení takzvané politiky jedné Číny. Jinými slovy, Washington nebude podporovat vyhlášení nezávislosti Tchajwanu. Na druhé straně mluvila otevřeně o škodlivosti čínských hrozeb, a také o nebezpečí, jež by přineslo Evropou zamýšlené zrušení embarga na dodávky moderních zbraní Pekingu. A čínské vedení rovnou vyzvala, aby problematický zákon zrušilo.

Co se týče lidských práv, učinila nevídaný krok, když navštívila křesťanské bohoslužby v jednom z místních kostelů. Novinářům potom řekla, že chce apelovat na domácí vedení, aby dopřálo svým občanům větší svobodu, neboť například náboženská hnutí a církve v časech velkých změn znamenají pomoc, nikoliv ohrožení reforem. Mimochodem, právě podzemní křesťanské církve čelí v Číně dosud velkému pronásledování. Týká se to ale samozřejmě i jiných náboženských skupin - nejznámější je hnutí Falun Gong.

Hlavním zájmem Washingtonu ale není Čína ani Tchajwan. Je to nebezpečná a nevyzpytatelná Severní Korea. Ta se střídavě účastní a potom neúčastní na šestistranných rozhovorech, kde je také Čína, Japonsko, Jižní Korea, Rusko a Spojené státy. Tamní režim jednou provokuje větami o vlastnictví atomové zbraně, jindy tvrdí, že používá jádro pouze k výrobě energie. Diktátor Kim Čong-il, který se bojí letadel a na sporadické návštěvy jezdí zásadně vlakem, darovaným od Stalina, je naprosto nespolehlivý a vůči domácímu obyvatelstvu nesmírně krutý. O tom, že by dokázal prodat nebezpečné zbraně teroristům není radno pochybovat.

Jaký je ale postoj Číny k této zemi? Na jedné straně jí situace vyhovuje. Je přece pohodlné mít v sousedství režim, který je k opozici ještě krutější, než ten v Pekingu. Na druhé straně není severokorejský diktátor ani čínským soudruhům úplně lhostejný. Na jihu Čína a na severu Rusko mají nukleární arzenál a určitě není v jejich zájmu, aby ho měl tento kolabující pohrobek stalinismu. Čína by chtěla, aby se vydala Severné Korea v jejích šlépějích a začala uvolňovat hospodářství. Kim Čong-il toho ale zjevně není schopen.

Celá šestistranná jednání proto fungují jako hra na schovávanou nebo pověstný paternoster, mířící jednou nahoru, podruhé dolů. Ve skutečnosti je to k ničemu nevedoucí začarovaný kruh. Dobrou zprávou pro diktátora je prozatím to, že na vojenském řešení nemá nikdo zájem. Současný stav je ale těžko udržitelný. A navíc, mezi válkou a diplomacií existují i jiné možnosti, například v podobě tvrdých sankcí nebo omezených a přesně cílených útoků.

Těžko se tedy hodnotí, nakolik byla Condoleezza Riceová úspěšná. Jak v případě Číny, tak v případě Severní Koreje se jedná o dlouhodobý proces, ve kterém je důležité, aby tlak v žádném případě nepolevoval.