Rezoluce o příměří mezi Izraelem a Hizballáhem nebude naplněna

Hlavním problémem není klid zbraní, ale otázka mezinárodních mírových sil, které mají být rozmístěny na jihu Libanonu. Izrael se už vzdal očekávání, že Hizballáh bude odzbrojen, přestože to rezoluce požaduje, a trvá jen na prosazení zbrojního embarga. To ale jednotky UNIFIL očividně nezajistí. Nebudou totiž rozmístěny na syrsko-libanonských hranicích, aby mohly zabránit pašování zbraní, pokud o to výslovně nepožádá libanonská vláda. Oznámil to v pátek generální tajemník Kofi Annan v reakci na pohrůžku Sýrie, že bude přítomnost zahraničních vojáků na svých hranicích považovat za nepřátelský čin a hranice uzavře. Zadržování konvojů s pašovanými zbraněmi tak leží na bedrech libanonské armády, jejíž výkonnost je vzhledem k jejím částečným sympatiím k Hizballáhu značně pochybná. Izrael ale nehodlá zrušit vzdušnou blokádu země, dokud libanonsko-syrské hranice nebudou kontrolovat modré přilby. Výsledkem je, že Hizballáh už čile přebírá nové dodávky zbraní z Íránu, které nerušeně proudí do údolí Bikáa ze Sýrie, a to včetně ruských raket Scud-B a upravených íránských střel Šaháb-1 s doletem 350 kilometrů, jak píše izraelský server Debkafile s odvoláním na zpravodajské služby.

Situaci zřejmě nepomůže ani rozhodnutí OSN udělit jednotkám UNIFIL právo na užití zbraní, které neměli jejich předchůdci. Vojáci budou moci zbraň použít nejen k sebeobraně, ale i v případě, že jim někdo bude bránit ve výkonu služby, ale konvoje s pašovanými zbraněmi se vojákům jistě dokážou vyhnout. Udělení silnějšího mandátu aspoň nakonec přesvědčilo Francii, aby přece jen vyslala víc vojáků, než zamýšlela, a francouzský kontingent tak bude mít až 2.000 mužů.

Mnohonárodnostní jednotky se mají rozmístit ve dvou fázích, z nichž první by měla podle Annana proběhnout už počátkem září. Evropa má dodat zhruba 7.000 vojáků a mise se kromě Francie zúčastní i Španělsko, Belgie, Polsko a Finsko, ale zejména Itálie, která dodá nejpočetnější kontingent a v únoru příštího roku převezme po Francii velení UNIFIL. Druhou polovinu vojáků, jichž má být v závěrečné fázi v Libanonu až 15.000, dodají muslimské státy jako Indonésie, Bangladéš nebo Malajsie, a to i přes nesouhlas Izraele, který zpochybňuje jejich nestrannost, protože neuznávají jeho existenci.

Nedojde ani ke splnění dalšího bodu rezoluce, kterým je zákaz přítomnosti Hizballáhu v jižním Libanonu. Organizace má v oblasti tak pevně zapuštěné kořeny, že by se z ní dala vyhnat snad jen evakuací všech tamějších obyvatel. Hizballáh se navíc těší jejich značné podpoře; hned po vyhlášení příměří si pospíšil s nabídkou pomoci při rekonstrukci zničených vesnic a každé rodině, které izraelské útoky poškodily dům, údajně nabízí až 12.000 dolarů jako odškodné. A jelikož je zatím jediný, kdo Libanoncům pomoc nabízí, své postavení a popularitu na jihu Libanonu jenom posílí. Jeho obliba ostatně za války nezaznamenala žádný pokles; spíše naopak.

Kofi Annan tento týden navštívil Libanon i Izrael a byl nucen konstatovat, že šance na obnovení bojů jsou vysoké. Přestože vůdce Hizballáhu šajch Hasan Nasralláh veřejně prohlásil, že nemá v úmyslu vyvolat opakování ozbrojeného konfliktu, zároveň připomněl, že v odboji neustane, dokud bude Izrael okupovat farmy Šibáa, provádět každodenní letecké přelety nad Libanonem a věznit libanonské občany. O tom svědčí i pilné dozbrojování a konsolidace bojových sil, o kterých informují izraelské zpravodajské služby.

Nasralláh rovněž oznámil, že probíhají jednání o výměně vězňů s Izraelem a že by k ní mělo dojít do tří týdnů. Pokud se to podaří, mohla by podle egyptského vládního deníku Al-Ahrám údajně proběhnout i výměna palestinských vězňů za izraelského desátníka Gilada Šalita, který byl unesen palestinským Hamasem už před více než dvěma měsíci. V obou případech by šlo o izraelský ústupek, který vláda zpočátku zásadně odmítala.

Izraelská média i veřejnost nepřestávají kabinet stíhat tvrdou kritikou kvůli způsobu vedení války a jejím mizivým výsledkům a neuspokojilo je ani ustavení vyšetřovací komise, kterou premiér Ehud Olmert schválil v pondělí, neboť tento orgán nebude mít velké pravomoci. Olmert je podle svých četných výroků s výsledkem války spokojen, a aby veřejnost uchlácholil, slibuje stamilionové částky na obnovu severoizraelských měst zničených raketami Hizballáhu. Všechny průzkumy veřejného mínění však jednoznačně ukazují, že neuspokojivá strategie války připravila Olmertovu stranu Kadima o značnou část podpory a způsobila prudký posun preferencí voličů doprava: kdyby se dnes v Izraeli konaly volby, zvítězil by pravicový Likud Binjamina Netanjahua, za ní by skončil rovněž pravicový Jisrael Beitenu Avigdora Liebermana a Kadima by se v nejlepším případě umístila na třetím místě. Strana práce Amira Perece, jehož výkon ve funkci ministra obrany byl za války kritizován nejvíc, by se z druhého místa v březnových volbách odsunula na jedno z posledních. A v čele ministerstva obrany si Perece v současnosti přeje méně než 5% Izraelců.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .