Revoluce podle Ratha

Lékaři reagovali tím, že se začali hádat o vedení své komory, kterou Rath přinejmenším dočasně opustí.

Člověk má chuť se zeptat, jestli vůbec doktoři a politici vědí, co dělají. Vyhrocené spory, namísto rozumných jednání a co nejširší dohody v klíčových otázkách, které zdravotnictví jako systém potřebuje nejvíc. Celé je to nesmysl.

Jedině tu je možnost, že se hraje o něco opravdu důležitého, že se rozhoduje o budoucím osudu celého zdravotnictví.

V každém případě jde o velké peníze. David Rath hodlá pro vládu získat kontrolu nad Všeobecnou zdravotní pojišťovnou. Její roční obrat činí zhruba 120 miliard korun a pokud projde potřebný zákon, může tam sociální demokracie dosadit svého člověka.

Na cestě je i další paragraf, který umožní zvýšit dotaci na státního pojištěnce. Bude záležet jen na poslancích, jestli dotaci zvýší o předpokládané tři až čtyři miliardy, anebo třeba o miliard dvacet.

I to může nový ministr významně ovlivnit. A pustit Ratha ke kontrole nad tolika penězi, to může být hlavní důvod, proč Paroubkovu volbu kritizuje opoziční ODS i vládní lidovci, a také proč se Rathovu cestu na úřad snaží zablokovat prezident.

Tento důvod je ovšem v případě prezidenta přece jen slabý. Kontrola nad penězi ho sotva mohla přimět k dosud nevídanému kroku. U obou dosavadních českých prezidentů vždy šlo především o princip a stejné to může být i u případu David Rath.

Nastupující ministr má zásadní plán zavést neziskové nemocnice. Je to velmi tvrdé opatření proti krajským zastupitelstvům, které své nemocnice převedly na akciové společnosti. Vesměs jsou ve stoprocentním vlastnictví krajů a krajské rady do nich jmenují správní i dozorčí rady. Jinak to je v návrhu zákona, který Rath hodlá ve sněmovně prosadit přes druhé čtení. Kraje budou muset své nemocnice převést dál, na neziskové společnosti. Zůstanou jejich vlastníky i zřizovateli, budou však jmenovat pouze třetinu jejich statutárních orgánů. Další tam dosadí zaměstnanci a různé lékařské společnosti. Kraje však budou odpovědné za jejich případné dluhy.

Zní to jako pohádka. Zákon vyjde a kraje poslušně vyplní státní příkaz. Nebo to spíš vypadá na dlouhou právnickou bitvu, protože kraje by se nepochybně obrátily na Ústavní soud i evropské instituce.

Právě tento spor může být v základu širokého odporu proti Paroubkovu jmenování Ratha i příčinou odmítavého postoje prezidenta. Věc má opravdu principiální, ideologický rozměr. Podle zákona se společnost podléhající soukromému právu opět převede pod státní kontrolu. Je to zestátnění, chcete-li. Věc je pochopitelně o trochu složitější. Krajské akciovky jsou už dnes pod veřejnou kontrolou, protože jejich akcie patří krajskému zastupitelstvu. Ani neziskové nemocnice nejsou státní a spíše jde o určitou formu samosprávy, pouze garantovanou státem. Ale stát v každém případě zasahuje velmi dramaticky do majetkových poměrů.

Tohle nepochybně musí Klausovi vadit. Když prohlašuje, že šéf lékařské komory nepatří do čela zdravotnického resortu, fakticky tím upozorňuje na zestátňovací plán, který Rath veřejně prosazuje. V praxi je potom nutné využít každý způsob, kterým je možné tento plán zastavit. Jako se dají využít obstrukce ve sněmovně, připomínání ústavních principů či zpochybňování protivníků, tak je možné zbrzdit jmenování ministra.

Rathův postup jakoby připomínal poslední ministryni zdravotnictví Miladu Emmerovou, která chtěla nemocnice dostat pod státní kontrolu při vzpomínce, jak zdravotnictví fungovalo před rokem 1989. Přesto nemohou mít pravdu ti, kteří nastupujícího ministra označují za skrytého socialistu.

Nezáleží na tom, jestli je David Rath sympatický nebo nesympatický. Jisté je, že se vždy snažil posílit postavení lékařů. Deset let bojuje za vyšší platy, prosazuje lékařské zájmy na ministerstvu zdravotnictví a teď chce posílit jejich roli při řízení nemocnic.

To není návrat socialismu, ale tak trochu revoluce, kterou se ve společnosti prosazuje nová třída. Sociologové ji nazývají novou střední třídou. Na rozdíl od té staré, kam se počítají bankovní úředníci, živnostníci, starostové a někdy kvalifikovaní dělníci, do nové patří především specializovaní zaměstnanci - univerzitní profesoři, vědci, lékaři, lidé z komunikačních firem a také novináři. Na rozdíl od staré střední třídy jsou jejich zájmy mnohem víc spojeny s fungováním státu. Tito lidé, tvrdí Rath dlouhodobě, jsou u nás podceňováni a společnost jim neplatí to, co pro ni skutečně odvedou. Musejí se tedy prosadit násilím - míněno v politickém boji.

V tomto přesvědčení tkví Rathova síla i jeho neochvějné rozhodnutí prosadit svou. Není jisté, jestli si to uvědomuje prezident Klaus, ale těžko může s takovou konkurencí souhlasit liberál, který hájí starou střední třídu.

Může nás tedy těšit, že budeme sledovat souboj, který je svým způsobem epochální? Skutečně se rozhoduje o budoucnosti zdravotnictví a možná i celé společnosti, těšit nás to přesto nemůže. V systému je nutné řešit naléhavé problémy a boj o krajské nemocnice nevyřeší vůbec nic.