Reforma zdravotnictví asi nebude

Její vládní kolegové ji však ani kloudně neprojednali. Součková si to rozlila u svých stranických kolegů z ČSSD tím, že navrhovala zavést poplatky za recepty i za návštěvy u lékařů, což odporovalo sociálně-demokratickému programu. Do konfliktu se však dostala i s krajskými představiteli, protože chtěla, aby se zmenšil počet lůžek v nemocnicích a část aby se přeměnila v lůžka sociální péče, kterých je stále nedostatek. V obou případech se dotkla velmi nebezpečných temat.

Kdo z jejích předchůdců chtěl na své židli setrvat, věděl, že se jim musí vyhnout velkým obloukem. Například Bohumil Fišer, který byl ministrem zdravotnictví do roku 2002, nenavrhoval žádné změny v předimenzovaném systému. Jenom když hrozilo, že se zadře, včas do něj přisypal další státní peníze.

Když Josef Kubinyi nastupoval do funkce, prohlásil, že nehodlá rušit nemocnice jako Marie Součková a že novou koncepci zpracuje do září. Ovšem že by nový ministr ve svém resortu našlapoval po špičkách - to se říct nedá. Svou činnost zahájil konfliktem s Všeobecnou zdravotní pojišťovnou, která je podle něho příčinou finančních problémů ve zdravotnictví. Ředitelka VZP se ale ubránila a Kubinyi ze střetu raději rychle vycouval, protože pochopil, že by ho nemusel přežít. Vzápětí pokračoval celou serií kontroverzních kroků - v rychlém sledu odvolal několik ředitelů fakultních nemocnic aniž by vyčkal výsledků prověrek jejich hospodaření, pak se stejně nešťastně vložil do kauzy Diag Human, když prohlásil, že Marie Součková překročila svou pravomoc a chystal se na ni podat trestní oznámení. A další střelbou od boku, i když věcně správnou, bylo zrušení klecových lůžek ve zdravotnických zařízeních jen pouhý den poté, co přišel kritický dopis britské spisovatelky Rowlingové. Ať už byly Kubinyiho kroky jakkoli sporné, jedno jim nelze upřít - trvale na sebe poutal pozornost medií.

Ještě na jaře požádala vláda Světovou banku, aby poradila, co si dál počít se zdravotnictvím. Doporučení, která přišla, se dala celkem snadno předpokládat - hlavním z nich bylo zavedení poplatků pacientů,které jsou považovány za spolehlivý regulátor výdajů. Když se platí třeba jen malé částky za ošetření v ordinaci i za recept v lékarně, pak člověk péči ani léky nečerpá, když je opravdu nepotřebuje. Na Slovensku, kde poplatky zavedli, byla účinnost až překvapivě velká. Ovšem pro nového ministra to byl tvrdý oříšek, protože sociální demokraté stále trvají na tom, aby se spoluúčast pacientů nezvyšovala.

Ministr Kubinyi ale ukázal, že mu odvaha nechybí. Předložil svou koncepci mnohem dřív než původně slíbil - ve chvíli, kdy už odstupující vláda příliš nevládne a politici i média se mnohem víc zabývají spekulacemi o tom, kdo na jaký post usedne.

Josef Kubinyi si buď říkal, že už stejně nemá co ztratit, anebo že by se mohl zachránit, kdyby se ukázalo, jak je jeho koncepce skvělá. A světe div se, Kubinyi v ní navrhuje, aby pacienti platili v ordinacích i v nemocnicích, za dopravu a recepty. Zároveň se má snížit zdravotní pojistné a pacienti by se mohli také připojistit. Zdá se, že to není náhoda, že Kubinyi dospěl k podobnému závěru jako jeho předchůdkyně - musí k němu zřejmě dospět každý odpovědný úředník, který se seznámí s realitou. Škoda, že se podobné prohlédnutí týká obvykle jen resortního ministra a ostatní členové vlády dávají přednost populárnějším opatřením.

Co se dá tedy očekávat od právě sestavované vlády pokud jde o zdravotnictví? Nový premiér Stanislav Gross je mezi dvěma mlýnskými kameny. Prezident Klaus po něm chce, aby prováděl reformy razantnější než předcházející vláda, ale na druhé straně je tu vlivná část sociální demokracie, která naopak tlačí na to, aby vláda žádné nepopulární reformy neprováděla, protože odporují sociálně demokratickému programu. Oběma stranám se ale Gross těžko může zavděčit a z toho, co říká, se zatím nedá poznat, co udělá. V každém případě se zřejmě bude snažit se všemi lépe komunikovat - o tom také stále mluví.

Že by to ale stačilo, když jsou názory diametrálně odlišné a je v sázce úspěch v příštích volbách, o tom se dá dost pochybovat. A protože je nový premiér závislý na podpoře uvnitř své strany, dá se očekávat, že se reforma zdravotnictví ocitne u ledu. Podle tohoto klíče se také zřejmě bude vybírat nový ministr. Pokud politici vyberou někoho, komu půjde o to vydržet ve svém křesle celé dva roky, které zbývají do řádných voleb, pak se nemusí obávat, že by si troufal přijít s návrhem na nějaké podstatné změny.