Reforma německého federalismu

Země jsou navíc na spolkové úrovni zastoupeny v horní komoře parlamentu, tak zvané Spolkové radě. Jakkoliv německá ústava kompetence spolku a zemí teoreticky jasně definuje a z velké části odděluje, v praxi jsou často propojeny a v některých oblastech stát i země podle ústavy spolupůsobí.

Více než 60 procent spolkových zákonů musí navíc v současnosti vedle Spolkového sněmu schvalovat také Spolková rada. Výsledkem jsou zdlouhavá projednávání. Zástupci vládních stran a opozice také na půdě horní komory parlamentu jen málokdy vynechají příležitost vzájemně blokovat své předlohy zákonů. A německý občan tak ztrácí přehled, kdo že je vlastně za jednotlivá politická rozhodnutí zodpovědný.

Před rokem proto obě komory spolkového parlamentu společně vytvořily komisi, která měla vypracovat návrh reformy německého federalismu. 32-člennému grémiu předsedají Edmund Stoiber a Franz Müntefering. Zatímco bavorský premiér a šéf CSU Stoiber mluví o "matce všech reforem", je jeho kolega a předseda vládních sociálních demokratů Müntefering ve svých výrocích o poznání střízlivější: "Nebude to žádná revoluce," citují šéfa SPD tiskové agentury. Pokud se však komise dohodne na návrhu, jak reformovat uspořádání německého státu a tato předloha následně projde parlamentem, nepůjde o nic menšího než o zásadní změnu německé ústavy - která letos oslavila 55.rok své existence.

Co tedy pánové Stoiber a Müntefering v oblasti reformy německého federalismu chystají? Podle informací německých médií se v neděli oba politici v řadě otázek dohodli - například na tom, že je nutno omezit počet zákonů, které při schvalování vyžadují také souhlas Spolkové rady. Další zásadní témata však stále zůstávají otevřená. Jde především o oblasti školství, životního prostředí, evropské politiky a vnitřní bezpečnosti.

Spolkové země totiž za příslib, že jimi obsazovaná Spolková rada bude v budoucnosti hrát menší roli při schvalování spolkových zákonů, žádají široké pravomoci na poli vysokého školství. Stát však trvá na tom, že bude i nadále dohlížet na přijímací zkoušky, státní zkoušky a zajišťovat tak kvalitu výuky. Dalším sporným bodem je životní prostředí. To spadá do pravomocí státu, země ale nyní chtějí v některých regionálních záležitostech spolurozhodovat.

Stejně tak zůstává stále nevyřešeno, jakou roli budou spolkové země hrát na evropské úrovni. Právo podílet se na rozhodnutích Evropské unie jim totiž od roku 1992 zajišťuje článek 23 německé ústavy. Dohoda již naopak panuje v tom, že pokud Německo poruší Pakt stability, budou se na případných sankcích podílet také spolkové země. A obrazně řečeno "ve vzduchu" visí také otázka, zda budou rozšířeny pravomoci Spolkového kriminálního úřadu a vznikne tak jakási obdoba spolkové policie. A aby toho nebylo málo, vyhrožují nové spolkové země, že reformu nepodpoří, pokud nebude v ústavě zakotven tak zvaný Pakt solidarity. Ten spolkovým zemím v oblasti bývalé NDR zaručuje příliv miliard eur ze západní části Německa.

A jak to všechno dopadne? To bychom měli vědět už koncem tohoto týdne.