Referendum za tři týdny

Byla by proto nesmírná škoda té šance nevyužít, nechat ji ležet ladem jako nezorané pole a propásnout okamžik, kdy symbolicky odjíždí vlak z hlavního nádraží. Mohli bychom se sice ještě pak na cestu vypravit znovu, nastoupit do jiného vlaku, ale bylo by to zjevně se zpožděním.

Je to samozřejmě naše věc, jak se rozhodneme a žádní Západoevropané se nám do toho určitě nechtějí vměšovat. Přiznají ale, když se jich na to přímo zeptáte, že je důležité, aby se referenda zúčastnilo co nejvíc lidí. jen tak totiž může národ vyjádřit svoji skutečnou vůli a teprve tehdy v lidovém hlasování vyjde opravdu najevo, jak velký podíl občanů stojí za takovým rozhodnutím. Referendum nemůže být jiné, než vskutku lidové, jinak ztrácí svůj smysl.

V roce 1996 podala Česká republika přihlášku do Evropské unie. Byl to logický a vlastně samozřejmý krok v celém polistopadovém vývoji, který začal, jestli si dobře vzpomínám, heslem Jdeme do Evropy. Stejně samozřejmě by proto měla být též odpověď na otázku referenda, jež bude probíhat právě za tři týdny. Většina z nás jistě odpoví ano, ale i ti, kdo se vstupem České republiky do Evropské unie nesouhlasí, nebo mají různé námitky, by se měli referenda účastnit, aby bylo jasné, co si myslí.

Takzvaní euroskeptikové mají vůči bruselské byrokracii spoustu často oprávněných výhrad. Nikdo ale přece netvrdí, že nynější uspořádání Evropské unie je dokonalé a že by navždy mělo fungovat pouze tak, jako dosud. Onen symbolický evropský dům zdaleka není hotov. Bude se vyvíjet, dodělávat, upravovat a měnit. Budování moderní Evropy je dlouhodobý proces, který stále pokračuje a který začal hned po skončení druhé světové války, před téměř šedesáti lety, kdy šlo především o to zabezpečit v Evropě mír natrvalo. Právě tak vznikla myšlenka ekonomické integrace, aby se evropské národy už nikdy v budoucnu nepostavily proti sobě.

A dnes můžeme říct, že to byla opravdu spásná myšlenka, která Evropě pomohla k nevídané stabilitě a prosperitě. Přitom každý rozumný člověk jistě uznává, že otevřená kritika všech nedostatků, k nimž dochází, může Evropě do budoucna jen prospět

Budeme-li členy Evropské unie, budeme mít též na utváření Evropy svůj vliv. Jinak nikoliv. A rozhodně to nebude vliv zanedbatelný. V Evropské radě budeme mít dvanáct hlasů, to je stejně jako Belgie a jistě nikdo z nás nechce tvrdit, že Belgie nemá vliv na to, co se v Evropské unii dohodne. Česká republika bude mít v nejvyšší výkonném orgánu unie, Evropské komisi, jednoho svého zástupce, komisaře, tedy jakoby jednoho člena vlády.

A v Evropském parlamentu budeme mít spolu s Polskem a Maďarskem dokonce více poslanců, než největší evropský stát Spolková republika Německo. To přece v žádném případě není zanedbatelné.

A tak prostě není pravda, co u nás tvrdí různí euroskeptikové, že prý se bude v unii nadále rozhodovat bez nás. Naopak dostatek zástupců budeme mít na všech důležitých místech a tak nakonec všechno bude záležet zase jen na nás, do jaké míry se budeme chtít angažovat a jak to budeme umět. Euroskeptikové si také často stěžují na údajné omezování státní suverenity a na příliš velký počet zákonů, předpisů a směrnic, které přicházejí z Bruselu.

Ano, je to určitá komplikace. Naši právníci, obchodní zástupci a mnozí podnikatelé, zvláště ti, kdo chtějí do zemí Evropské unie vyvážet své zboží, se s mezinárodními přepisy budou muset seznamovat a přizpůsobovat se jim a asi jim chvíli potrvá, než získají určitý přehled. Ale není to nepřekonatelná komplikace. A navíc můžeme vůbec mluvit o omezování naší svobody a suverenity tam, kde evropské předpisy mají jediný cíl - ochranu spotřebitelů a pro všechny stejná práva? Jaká naše svoboda je omezena tím, že se bruselské centrum snaží zaručit rovné příležitosti pro muže a ženy?

Přece si nechceme stěžovat na to, že naši obchodníci ztratí svobodu podvádět spotřebitele na trhu zboží. Zákonné normy, které vydává Evropská unie, se zavádí v zájmu lidí a na základě zkušeností a nikoliv proti nim. Standardy v průmyslu jsou užitečné, mají svůj praktický význam a účel a neznamenají žádné sešněrování života, jak se nám euroskeptici snaží namluvit. I společné rozhodování o měnové politice je výhodné. Určitě výhodnější, než různé omyly národních centrálních bank. A takhle bychom mohli pokračovat.

Z mnoha důvodů je jasné, že vstup České republiky do Evropské unie nám může jenom prospět. Zařadíme se tak rychleji mezi vyspělé, civilizované, stabilní a prosperující státy. Zůstat mimo můžeme sice taky ale doopravdy by to nemělo žádný smysl, jen nevýhody.