Řecko na rozbouřeném moři

Řecko se v těchto dnech podobá lodi na rozbouřeném moři. Tím posledním, co ji rozkymácelo, byla dnešní generální stávka. Ale už předtím dělal vlny kdekdo, včetně opozice, která vycítila příležitost, jednoznačně se postavila za demonstranty a vyzvala vládu k demisi.

Jako v ráji se při potyčkách s policisty a při rozbíjení výloh, zapalování aut a někdy i rabování museli cítit také anarchisté a lidé rabiátských sklonů. Ti druzí proto, že potřebují ničit - a je jim v zásadě úplně jedno, zda se k tomu dostanou jako fotbaloví fanoušci, anebo v masce politických mstitelů. A ti první - tj. ti skuteční, idealističtí anarchisté? Co by si nezařádili na ulicích, když jim toho od kapitalismu, který tak nenávidí, mnoho nehrozí.

Lenin a Stalin by s nimi panečku zatočili jinak; kníže Kropotkin by mohl vyprávět, anebo také anarchisté, kteří prošli komunistickými mučírnami za španělské občanské války. Ale tihle naši salónní kapitalističtí anarchisté znají dějiny tak málo, že je to v jejich svatém boji proti měšťácké společnosti nemůže nijak srážet.

Ano, je tu smutná smrt patnáctiletého mladíka, která to celé vlnobití vzedmula. Co ale dnes ukázaly předběžné výsledky soudní pitvy? Že policista, který od začátku tvrdil, že to byla nehoda, že jen vypálil varovný výstřel a že mladého muže zabila odražená střela, mluvil pravdu. A nejspíš měl pravdu i v tom, když říkal, že varovným výstřelem reagoval na počínání skupinky mladých lidí, která házela na jeho auto kameny.

Tažení proti vládě stálo na verzi o chladnokrevné vraždě. Půjdou po pitvě zabitého kritici vlády do sebe? Kdeže. Řecký kabinet prosazoval nutné, ale bolestivé reformy. A to se neodpouští. A nejen v Řecku.