Řecká krize jako domino

Proto je také ze Spolkové republiky slyšet, že vláda Angely Merkelové nemůže po německých daňových poplatnících žádat, aby přispěli na sanaci dluhy prolezlých řeckých financí, když tamější zaměstnanci veřejného sektoru se těší z penze ve svých 53 letech, zatimco jejich německé protějšky si na důchod musejí počkat až do 67. Bizarní korunu těmto příběhům nasadily výroky dvou poslanců Bundestagu, že vláda v Aténách by mohla vyspravit svou notně pošramocenou účetní bilanci, kdyby prodala některý ze šesti tisíc řeckých ostrovů.

Každé takové prohlášení pouze podněcuje vlny emocí a zatemňuje podstatu, kterou je neoddiskutovatelný fakt, že jak Německo, tak Řecko spolu s dalšími zeměmi používají společnou evropskou měnu, a proto osud jejich ekonomik a hlavně jejich financí nelze zcela oddělit. Vláda v Aténách velice dobře ví, že ani úsporný balíček z února a ani jeho mnohem ostřejší verze z tohoto týdne ještě nezaručují, že se investorům ve světě vrátí ztracená důvěra a že budou řecké státní dluhopisy nakupovat tak, aby to do května dalo potřebných dvadvacet a do konce roku přes padesát miliard eur. V Berlíně se zase sice kroutí, ale nemohou nijak popřít, že řecký problém je i jejich vlastní. Nejen proto, že v sázce je důvěryhodnost společné evropské měny jako celku, ale také proto, že německé banky už nyní vlastní lví porci řeckých státních dluhopisů. Kdyby ty měly tratit na ceně, tratili by samozřejmě i ti, kdo si je koupili.

Otázka všech otázek v nynější krizi Řecka a eura zní, kdy a jak a kdo se bude podílet na záchranných pracech. Po mariášnicku řečeno první na forhontu je premiér Georgios Papandreu. Přestože se dostal k moci až loni na podzim, nemůže popřít, že řecké oficiální statistiky falšovali všichni jeho předchůdci. Hned druhé na forhontu je však Německo. Zaprvé proto, že jeho ekonomika je v Evropě největší, a zadruhé proto, že hlavně na jeho rozhodnutí zavisí, kdy a jak se spustí případná záchranná operace. Její plánování se podobá výpočtu kvadratury kruhu. Na jedné straně stojí obava, že pokud záchrana nepřijde, řecké finance padnou a s nimi se otřese i společná evropská měna, o niž Německo sice původně příliš nestálo, ale které se nakonec se stalo kmotrem. Na druhé straně je jiný strach, a to sice jednoduchý výpočet, že pokud spekulanti dojdou k závěru, že Německo bude muset Řecko a s ním euro stůj co stůj zachránit, není nic snazšího než sázet na pokles eura. Proto je slyšet tolik řečí o solidárnosti, ale zároveň dosud nezaznělo nic konkrétního. Jakoby se evropští a hlavně němečtí politici domnívali, že řecké balíčky úspor a jejich slovní intervence k uklidnění postačí.

Tak jako se nemluví nahlas o strašidlech cestou půlnočním lesem, stejně tak se nevedou řeči o tom, kdo by v případě dalších finančních otřesů přišel na řadu po Řecku. Nejčastěji se zmiňuje Španělsko, Portugalsko či Irsko. Zvláště Španělsko by se mohlo stát velkým problémem, ale skutečné zemětřesení by vyvolal pád britské libry.

Proč by však měla kolabovat Británie, když nepoužívá společnou evropskou měnu? Protože eurozóna je jistě nedokonalým projektem, kterému vedle měny schází další instrumenty hospodářské a měnové politiky, ale v podstatném ohledu se Řecko a Británie sobě podobají s tou výhradou, že ve Spojeném království se oficiální statistiky nefalšují, nebo to přinejmenším dosud nikdo nedokázal. Britský státní dluh je však dnes vyšší než řecký a míra zadlužení britských domácností je nyní vyšší, než jakou měly domácnosti ve Spojených státech těsně před tím, než tam praskla bublina cen nemovitostí a na ně napojených levných hypoték.

Některé komentáře spojovaly pokles libry s nejistou vyhlídkou na sestavování vlády po letošních jarních volbách. To je zatím jen nahodilost. Podstatnější však je, že britská ekonomika je velice zranitelná a že její křehkost nyní vychází mnohem více najevo kvůli akutním problémům Řecka bez ohledu na to, zda ta či ona země používá euro, anebo ne.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .