Ratifikace euroústavy

Po rázném ne ve Francii a v Nizozemsku je najednou všechno jinak. Odpůrců nové evropské ústavní smlouvy v České republice kvapem přibylo a jejich hlasy by bohatě stačily k zamítnutí evropské ústavní smlouvy. Také tento obrat je názorným příkladem vrtkavosti postojů veřejnosti, které nejsou často založeny na pevném názoru na danou věc, ale naopak podléhají nejrůznějším emocím. Jakoby nejprve část občanů dala za pravdu názoru, že Česká republika by neměla být zlobivým dítětem unie a jako jediná by neměla odmítnout přijetí nové evropské ústavní smlouvy.

Po neúspěšných referendech ve Francii a v Nizozemsku jakoby naopak lidé přistoupili na názor, že jde o mrtvý dokument a že podporovat ho nemá žádnou cenu. Jeden i druhý postoj nebyl v drtivé většině podložen znalostí nové evropské ústavní smlouvy. Alespoň podle průzkumů veřejného mínění většina dotazovaných přiznala, že se o novou evropskou ústavní smlouvu de facto nezajímá a pořádně ani neví o co jde.

Zmiňované argumenty dokazují, že o složitých otázkách by se nemělo rozhodovat v referendech. Lidé často nemají zájem zjistit si o problému, o kterém hlasují, více podrobností. Proto často rozhodují pod vlivem jednoduchých a zavádějících hesel, které s předmětem referenda přímo nesouvisí. Vypisovat tedy v České republice referendum o euroústavě by nebylo zrovna nejrozumnějším řešením. Vzhledem k tomu, že z mezinárodních závazků vyplývá, že by se Česká republika měla k návrhu euroústavy vyjádřit, byla by optimální ratifikace v parlamentu.

O tom, zda se čeští politici vydají právě touto cestou, by mohlo hodně napovědět zítřejší koaliční jednání. Už nyní lze z něj očekávat jeden závěr. Konkrétně souhlas s návrhem premiéra Paroubka na prodloužení termínu ratifikace. Podle Paroubkovy představy by se Česká republika mohla k euroústavě vyjádřit až na přelomu let 2006 a 2007. V té době by bylo po volbách do poslanecké sněmovny a mohlo by být jiné jak složení vlády, tak rozložení sil v dolní parlamentní komoře. V takovém případě by se evropské téma mohlo stát jedním z nosných bodů předvolební kampaně. Voliči by pak mohli vyslat jasný signál o tom, jakým způsobem by se podle nich měla Česká republika k nové evropské ústavní smlouvě postavit.

V jejich rozhodování by jim pak mohla pomoci osvěta, kterou by vláda měla uspořádat. Přesně v duchu slov Petry Mašínové z úřadu vlády. Cituji z jejího vyjádření pro ČTK: "Evropská informovanost by měla jít od základu. Měli bychom se pokusit dostat Evropskou unii do škol, mezi učitele, aby všichni měli dostatek materiálů, aby se povědomost o unii u nás začala systematicky zvyšovat.

Informace mají být názorově nezabarvené, aby si každý mohl sám udělat názor." Konec citátu. Pokud tato slova odrážejí realitu, pak by měla vyvolat patřičný ohlas. Česká republika je už více než rok členem Evropské unie. A pokud dodnes nejsou alespoň žáci a studenti systematicky seznamováni s fungováním unie, pak je to svým způsobem skandální. Nelze se tudíž divit, že informovanost občanů o unii je nedostatečná a že lidé podléhají nejrůznějším heslům z úst politiků.

A nemusí se zrovna jednat o strašení ztrátou suverenity, ale třeba také o svalování některých nepopulárních kroků na evropské byrokraty. Vše nasvědčuje tomu, že malá informovanost voličů politikům náramně vyhovuje. Z členství v Evropské unii si udělali fackovacího panáka, který je chrání před nepříjemnostmi, kterým by jinak museli sami čelit. Ruku v ruce s tím je pochopitelné, že postoje značné části veřejnosti k Evropské unii nejsou pevné a mohou se ze dne na den otočit o sto osmdesát stupňů.