Rath ustál demonstraci

Ministr David Rath, kterého měla demonstrace mimo jiné svrhnout, tak může nakonec vyjít z celé krize silnější, než byl před ní.

Demonstrace tedy nebyla největší akcí v dějinách lékařských protestů, když k šestnácti tisícům protestujících v roce 1996 měla příliš daleko. Svůj význam má v tom, že ukončila jednu kapitolu v debatě či souboji o budoucnost českého zdravotnictví.

Nechme stranou osobní útoky a zavádějící interpretace. Samozřejmě je možné zkoumat obvinění o tom, jestli některý z Rathových spolupracovníků vymáhal úplatky po distribuční firmě Pharmos. A také jde zjišťovat, jak blízko má ministrův protivník, Sdružení praktických lékařů k farmaceutickým firmám. Ovšem obvinění jsou nejasná a byla použita účelově.

Je možné poslouchat ministra Ratha, když líčí svůj postup jako výčet navzájem propojených kroků, které pomohou zdravotnictví a zabrání ODS, aby potíže zneužilo v předvolebním boji. A také věřit protestujícím lékařům, když tvrdí, že kvůli tvrdým limitům musí odmítat pacienty a kvůli zdražení lékařské práce nebudou už k dispozici žádné peníze, za které by se dalo léčit.

Podívejme se na věcné argumenty, které obě strany do dramatického sporu přinesly. Předem se dá říci, že v této chvíli nejde dát za pravdu žádné z nich. Protestujícím lékařům vadí tvrdé limity z ministerská úhradové vyhlášky, podle kterých nesmí předepisovat víc léků, než loni. Posílat pacienty do laboratoří smějí dokonce o něco méně. Varují i před tím, že limity jim zabrání léčit pacienty. Sice mohou dostat za své léčení až o tři procenta víc peněz, než loni.

Jenže jiná ministerská vyhláška, známá jako seznam výkonů, zvyšuje cenu péče až o třetinu. Za stejné peníze tedy odvedou méně práce a pacienti budou trpět. Ministr obavy odmítá. V posledních letech rostly výdaje na léky strmým, desetiprocentním tempem ročně. Když se jim konečně udělá přísný strop, je to zásah, po kterém se volalo už dlouho. Omezit počet výkonů u lékaře je podle něho jedině rozumné. Češi navštěvují ordinace dvakrát častěji než průměrná země Evropské unie. Mimo jiné i z toho důvodu, že lékaři potřebují vykázat dost výkonů na to, aby měli odpovídající příjem od pojišťovny. Ministr Rath tedy napravuje nespravedlnost systému, když zvyšuje cenu za práci některých odborností, především chirurgů a internistů. Budou mít víc času, aby se svým pacientům věnovali důkladně.

Lékaři na to namítají - a v tom jim dávají za pravdu experti -, že omezovat předpisy léků a stanovit stropy péče v ordinacích nejde takovým plošným způsobem. V zásadě v tom může být správný úmysl, ale v jednotlivých případech mohou být postiženi hodně nemocní pacienti. Rathova opatření také nerozlišují kvalitu jednotlivých lékařů - omezují ty dobré a zaručují příjem špatným.

Ministr má i na takovou výčitku odpověď: do voleb je krátká doba a se zadluženým systémem bylo nutné něco dělat.

Komu tedy dát za pravdu? Z pohledu občanů o všem rozhodne fakt, jestli se skutečně omezí péče tak, aby tím společnost trpěla. Lékaři zatím dodávají jednotlivé případy, kdy byla péče odepřena. Tyto přestupky by však šlo řešit operativním zásahem revizních lékařů.

Zatím však chybějí celková čísla, která by ukázala trend. Lékárníci hlásili, že doplatky za léky vzrostly v lednu o pět procent. Údaje ministerstva zase říkají, že lékaři v lednu předepsali o osm procent méně léků. V obou případech je v jádru problémů obava doktorů, aby nepřekročili přísný limit.

Tato čísla však příliš neříkají. Důležitější by byla informace, kolik peněz doktoři během ledna proléčili. Pokud jejich výkony stály zdravotní pojišťovny o hodně víc, než zaplatily loni v lednu, byl by problém. Financí by se koncem pololetí skutečně nedostávalo. A paradoxně by se potíž nedala vyřešit mimořádnou dotací - pouze zrušením vyhlášky, která stanovila přísné limity. Státní pokladna by se pak hodně prohnula.

Odpovědět na otázku, kolik lékaři v lednu proléčili, bude podle informací pojišťoven možné do čtrnácti dnů.

David Rath tedy vyhrál opět jednu bitvu. Jestli bude úspěšný v celé předvolební válce, se ale teprve ukáže.