Rath se pro funkci ministra diskvalifikoval předem
Prezident Václav Klaus - byť je jako hlava státu nadán určitými pravomocemi a rozsáhlou imunitou, na rozdíl od hlavy katolické církve nemá přiznán statut neomylnosti. A on neomylný opravdu není.
Vyjma hrstky jeho nekritických obdivovatelů kdekdo v jeho rozhodnutích a výrocích najde pár perel hodných polemiky. Z tohoto pohledu mají předseda vlády Paroubek a momentální náměstek ministra zdravotnictví Rath jistě právo polemizovat s prezidentovým rozhodnutím nejmenovat Ratha ministrem kvůli neslučitelnosti funkcí člena vlády a prezidenta České lékařské komory.
Otázkou je, zda způsob vedení této polemiky je nejšťastnější. A zdali pan prezident tentokrát nemá pravdu, i kdyby právní analýzy všech ministerstev tvrdili opak. Kdyby už ne z hlediska přesného znění zákona, tak z pohledu etiky, která by neměla být cizím slovem pro žádného lékaře, a už vůbec ne pro šéfa jejich stavovské organizace.
Spojení funkce šéfa nejvyššího orgánu státní správy s předsednictvím takové instituce totiž demokratickému státu opravdu nesluší. Přirovnání mají vždycky problém s kulhavostí a následující příklady nebudou dost přesné, ale přesto se k nim pro názornost uchylme: kdyby se ministrem obrany stal náčelník generálního štábu armády - nebo náčelníkem ministr - a původní funkci by si ponechal, v Rusku by se tomu nedivil nikdo.
V Německu nebo Francii je to ale něco nepředstavitelného a pro Českou republiku by to snad měly být země pro srovnávání standardů spíše, než Rusko. Stejně tak dost dobře nemůže být ministrem práce a sociálních věcí lídr hlavní odborové centrály, a možná není od věci připomenout, že ani za Husáka nešly tyto funkce dohromady. Byť mezi nimi člověk může pendlovat, ale pro danou chvíli si musí vybrat.
Že si David Rath vybrat neumí či dokonce nechce, by ho mělo z etického hlediska diskvalifikovat pro obě funkce, po nichž touží. Náznak, že své prezidentství v České lékařské komoře zatím pozastaví, je srovnatelný s příslibem soudkyně, že po dobu trestního řízení, které jako povede proti svému manželovi, s ním nebude sdílet lože a pošle ho spát na gauč. A protože David Rath jasně řekl, že se funkce v ČLK nevzdá, jen ji na chvilku strčí do šuplíku, dal prezidentovi do ruky argument, že nelze čekat, zda nový ministr po nástupu do vládního křesla neprodleně splní povinnost vzdát se všech aktivit, kolidujících s funkcí ústavního činitele, když předem avizoval že tak neučiní beze zbytku, ale jen zčásti.
Tento konflikt zájmů by se dal odbýt několika řádky a nemusel zatěžovat českou politickou scénu. Věc ale dva háčky. Ten první tkví v médiích, která dokážou vypátrat nejtajnější deatily ze života takzvaných celebrit včetně hrdinů reality show a jejich moderátorů, ale začíst se do některého ze zákonů či přímo do ústavy nebo si jen klást otázky o etice a slušnosti jakoby byl nepřekonatelný problém. Po více než týden česká média denně přinášela zprávy o tom, jak pan premiér uvažuje a vybírá, byť žádný třetí kandidát zde ve skutečnosti nebyl a v soupeření mezi Rathem a Koskubou byl jasným favoritem ten, koho už všichni znají a jehož výřečnost hvězd se dotýká stejně těsně, jako jeho ambice.
Po celou tu dobu, kdy Jiří Paroubek čekal na výsledek jednání České lékařské komory a přímo podmiňoval Rathovo jmenování ministrem uhájením funkce v ČLK, novináři plnili roli stojanů na mikrofon, které do každé domácnosti poslušně přenesou vše, co si pan premiér usmyslí. V hlavních zpravodajských pořadech nezazněla jediná pochybnost, je-li to vůbec v pořádku. Přitom spíš měl být víkendový sjezd lékařů skvělou příležitostí k Rathově demisi a určení nástupce, chtěl-li být ministrem. Premiér to přitom možná dobře věděl a Ratha by si vybral stejně. Zdá se ale, že nemohl odolat pokušení vyzkoušet si své síly a nechat Ratha potvrdit ve funkci prezidenta ČLK. Když doktorům dojde, že možná tak byli manipulováni, bude to mít u nich vláda ještě horší, než dosud, a ze zamýšlených předností Davida Ratha jako velkého komunikátora mohou být potíže ještě přesahující rozměry součkovsko-emmerovské éry.
A pak je tady samotný David Rath, jenž se jmenování domáhá urážkami hlavy státu. Posílat prezidenta na psychiatrii jej jako příštího ústavního činitele naprosto diskvalifikovalo, neboť k jeho základním povinnostem patří respekt k ústavě a zákonům, kterých se může domáhat premiér u ústavního soudu, rozhodně ale ne neúspěšný kandidát výroky o vrtoších starého pána. Pokud jde o premiéra Paroubka, ten ve své slibně se rozvíjející kariéře buldozeru české politiky udělal obrovskou botu, která mu zatím nedochází. Ale i útoky na hlavu státu mají mít svůj rámec a štábní kulturu a tohle Paroubkovi a Rathovi jen tak lehce neprojde ani u lidí, kteří nemají Klause rádi. A že těch je požehnaně...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.