Rakušané odmítli demontáž sociálního státu

O vítězi voleb bylo rozhodnuto mezi oběma největšími stranami - lidovců a sociálních demokratů. Zvítězila ta, která ztratila oproti minulým volbám méně hlasů, a tou byli sociální demokraté, kteří pozbyli jeden poslanecký mandát, zatímco lidovci třináct, takže v 183 členné Národní radě mají 68 proti 66 křesel. Procentuálně vyjádřeno mají nyní sociální demokraté 35,7%, což je ztráta 8 desetin, zatímco lidovci ztratili 8,1% hlasů a získali tak pouhých 34,2 procent. Velký vliv na pokles hlasů má zřejmě kromě politických příčin i desetiprocentní pokles voličů oproti roku 2002, i když na naše poměry bylo dosaženo uspokojivé účasti více než 74%.

Z více než šesti miliónů voličů tak obě velké strany získaly po jednom a půl miliónu a ostatní tři, které překročily čtyřprocentní práh, Svobodní, Zelení a Haiderovo Společenství získali dohromady kolem jednoho miliónu. Svobodní přitom překvapivě obsadili třetí místo s 21 mandáty před Zelenými, kteří mají o jeden méně a na posledním místě skončilo Haiderovo Společenství s osmi křesly. Pokud nedojde k změně výsledků po sečtení zaslaných volebních lístků z domova a ze zahraničí, což bude oznámeno 9.října, pak sestavení nové spolkové vlády nebude jednoduchou záležitostí.

Pozorovatelé upřednostňují velkou koalici mezi sociálními demokraty a lidovci, která by měla jistou parlamentní většinu. Pak je možné vytvořit již jen koalice s pomocí nejméně tří stran.

Nejpravděpodobněji by toto mohli učinit lidovci se Svobodnými a Haiderovci, s kterými již vládli v posledních dvou volebních obdobích. Sociální demokraté již předtím prohlásili, že tyto dvě extrémně pravicové strany jsou pro ně nepřijatelné a jediným spojencem by mohli být Zelení, s kterými však nemají většinu. Otázkou zůstává, zdali lidovci po této volební porážce by si mohli dovolit utvořit koalici s krajní pravicí, která volební boj vedla především pod proticizineckými hesly. Především u Svobodných bylo hlavním volebním slibem odsunutí 300 000 cizinců během tří let. Nová Haiderova strana vede v Korutanech boj proti požadavkům slovinské menšiny rozšířit dvojjazyčné označení jazykově smíšených obcí přes pozitivní rozhodnutí spolkového ústavního soudu. Obě strany jsou přitom protievropské, odmítají ústavní smlouvu a další rozšiřování Unie, především o Turecko.

První povolební analýza ukazuje, že sociální demokraté vyhráli volby především zdůrazněním boje proti nezaměstnanosti, za sociální spravedlnost, vzdělání a zdraví. Šlo o základy sociálního státu, které lidovci přehlíželi. Věřili především v úspěch své volební ikony Schüssela, který ve volebním roce předsedal Evropské unii a tomu, že sociální demokraté utopí své šance v bahně aféry s odborářskou bankou BAWAG. Ani v jednom případě se to však nestalo ústředním tématem voleb. Zatímco Gusenbauer se veřejnosti představil jako osobnost s pevnou vůlí po vítězství, který byl schopen i vyšachovat mocné odborářské křídlo v sociální demokracii a tím úspěšně zvládnout i aféru BAWAGu, Schüssel se dopustil řady zásadních chyb. Především se spoléhal na to, že bankovní aféra bude rozhodujícím trumfem, ale to bylo neúčinné, když se ukázalo, že do ní byli zapleteni i představitelé lidovců včetně samotného Schüssela. Lidovci také prováděli změny v daňové politice, které sice vyhovovaly lépe situovaným vrstvám, ale střední vrstvy finančně oslabila. Toho využili sociální demokraté a výsledkem bylo, že především zaměstnanci opustili masově lidovce a dali svůj hlas jim. Podařilo se jim také v oblasti vzdělání přesvědčit voliče, že vláda lidovců sice zvýšila prostředky na výzkum, ale to na úkor středních a vysokých škol.

Zelení Alexandra van Bellena získali sice historické vítězství a překročili desetiprocentní podporu, ale jejich naděje, že by mohli hrát jazýček na váze při tvoření nové spolkové vlády, je zatím v nedohlednu. Alfred Gusenbauer prohlásil, že pokud bude jmenován kancléřem, jako s prvním politikem zahájí jednání s Wolfgangem Schüsselem. S konstatováním, že věří, že by do vánoc mohla být ukončena jednání, jasně naznačil, že vzhledem k výsledku voleb budou zřejmě komplikována. To ukazuje i zkušenost s vytvářením velké koalice v sousedním Německu, která se v současné době zmítá v začarovaném kruhu. Přitom v Rakousku jsou obdobné problémy především v oblasti zdravotnictví a daňové politiky. K tomu přistupuje i řešení nezaměstnanosti a podpora vzdělání. Velké spory mohou nastat i při sestavování státního rozpočtu. Sociální demokraté kritizují praktiky současného ministra financí Grassera, který se chlubí tím, že dosáhl naprosto vyrovnaného rozpočtu s nulovou zadlužeností. Označují jeho způsob sestavování za kouzelnictví s čísly. Spolkový prezident Heinz Fischer bude mít ještě starosti se sestavením nové rakouské vlády a zřejmě se nedočká toho, že bude svižně sestavena, jak si původně představoval.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .